Jsou věci, které se prostě neodpouštějí... =(

20. prosince 2008 v 20:28 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)




... ani kdyby to byl člověk dříve nám srdci blízský. Ikdyby člověk měl nad hlavou svatozář, nemopohla by mu v situaci do které se (ne)právem dostal. Ať je to tak, či tak, musí člověk za své chyby nést spravedlivý soud...

Člověk dělá chyby, které se většinou dají odpustit. Jak logické, že? =) Ovšem jsou i chyby, které prostě nejdou odpustit... Chyby, kterými někdo ubližuje někomu jinému.... Ničímu jeho štěstí...


Pravda, taky jsem možná (?) /o tom pravda, už nerozhoduji já, ani nikdo jiný... tohle ať rozsoudí sám osud/ před několika měsíci udělala chybu... za chyby se platí, ale jedno vím jistě, tahle chyba, byla ta nejpříjemnější v mém životě! Ale nezdá se, že už za ní platím dost vysokou daň? Chce snad nějaký člověk zničit takové štěstí úplně? Ne, to mu já nedovolím!!! Prostě, ač se to na něžné pohlaví nehodí, vytáhnu své zbraně a budu bojovat.... mohla bych taky všechno "nechat plavat", ale to bych pak dala jasné znamení svému nepříteli, že se vzdávám a dohra by byla snad ještě horší... Každý přeci ví, jaká jsem.... Víte to, tak proč si něco namlouvat... Ale copak i já nemám nárok na nějaké to "štěstí"?

Co je to vlastně štěstí? Jak vypadá? Je malé anebo velké? Bílé nebo černé? Má každý člověk štěstí odměřeno stejně a nebo je v našem světě nerovnoměrně rozseto? Štěstí se přirovnává některým talismanům jako je např. figurka kominíka, slona se zvednutým chobotem, beruškou, podkovou či čtyřlístkem... Ale znamenají tyto předměty opravdu štěstí? Není to jenom další dosud nepoznaný jev, který si člověk v těchto podobách prostě jenom vsugeroval?


Tak bych chtěla, všem vzkázat: "Ač nevím, jak štěstí vypadá, a jak dlouho se mě chce tentokrát držet. Nevzdám se ho.... Nepustím ho a už vůbec ho nenechám odejít!!! Jsem bojovnice, však vy to víte, že temperamentní beran se nevzdává ani v případě, že už mu síly nestačí! Chci se totiž smát, chci se smát už na pořád.... Slzy mi nestojí za to, abych je prolila pro někoho, kdo mi za to nestojí... Chci objevovat dosud (snad ještě) neprozkoumaný svět, který mi láska nabízí. Řekněte všem mým nepřítelům, že já se jen tak lehce nevzdávám! Řekněte jim také, že některé šrámy z boje zůstanou už navždy..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama