Leden 2009

Slohovka =)

31. ledna 2009 v 22:25 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Je to zvláštní místo, abych dneska psala jak mourovatá tu pitomou slohovku, kterou mám v pondělí odevzdat!!! Ano, přesně tu slohovku na kterou jsem měla víc jak čtvrt roku čas! Je na téma Autorita a já. Máme to zadané od naší třídní v rámci psychologie...

Miluji psaní slohovek jen mi musí sednout téma... Ne, že by mi téma nesedlo, to ne.... Mám nápad... Snad by byl i skvělý, jen nevím jak to mám napsat... =(

A tak jsem si celý den místo toho stahovala německé písničky... =) A tak kromě písničky Ein bisschen Frieden mám spoustu dalších... Je zajímavé tuhle písničku jsem na netu hledala už kdysi... A našla jsem jí až dneska... =) Mno jj některé písničky se blbě hledají na netu.. =)


Tak trochu jiné kafe

31. ledna 2009 v 22:11 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Znáte to občas se vám stane, že blbnete... =) Já ten pocit měla dneska... Ale upřímně řečeno, nejspíš to nebyl jenom pocit, ale holý fakt, neb mi asi už klepe demence na dveře... =(...

Mno fakt... vařila jsem si kafe... Byla jsem unavená.. To bylo asi tak kolem třetí odpoledne. Vařila jsem si slabé rozpustné kafe... To víte, slabé proto abych si neodrovnala ledviny... Mám přece jenom jedny, že ano.. =D Přece jenom má už pomalu nastupující profesní deformace po těch letech na zdravce se přece jenom nezapře =).

Ale zpět k tématu.. Vařila jsem si kafe... Vytáhla jsem si hrnek, zapla konvici... Nasypala do hrnku kafe, cukr... Zalila jsem to vodou... Hledala jsem smetanu, a jak si jsem se přehmátla, zase je někdo přehodil a já místo smetany vytáhla capuccino... Toho jsem si všimla, ale až potom co jsem obsah sáčku vsypala do hrnku... Bylo mi nějaký divný, že by smetana změnila barvu... =D Proto jsem se podívala na obal a myslela jsem, že bude po mě... =( Ale co s klidnou hlavou jsem t zamíchala a šla s talířem s bábovkou směr pokoj... =)

Budete se divit, ale nějak brzo jsem viděla dno hrnku... =D Mno, nebylo to až zase tak odporné, spíše bych řekla, že možná i lepší... =) Každopádně přece jenom zůstanu u verze že buď budu mít kafe nebo capuccino, ne obojí dohromady =D...

Příhlášky na VŠ

31. ledna 2009 v 16:42 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Tak rychle jako se vystřídal "starý" rok 2008 s rokem "novým" 2009, tak stejně rychle uplynul čas, kdy jsem se ještě mohla rozhodovat, co dál v červnu po maturitě. Pravda, já jsem rozhodnutá už od raného dětství, ale spíše rozhodování spočívalo ve výběru fakulty. =)


Z původně plánovaných Ostrava, Opava, Olomouc jsem si vybrala jenom Ostravu a Opavu. =) Především protože nejsem sebevrah... Přece jenom Olomouc je jedna z nejtěžších fakult a je mnohem těžší se tudíž na ní dostat... V mém případě by to byla vyhozená pětistovka... Další nevýhoda je, že v Olomouci nejsou SCIA, které dělám na Opavu a Ostravu.... A pak ta vzdálenost... =)


Mno a mnoho dalších věcí proč jsem se hlásila jenom tam...

Fakultu máme a teď obor... =) Mnoho holek od nás ze třídy sází na to, že když se nedostanou na ten obor, tak mají ještě v záloze jiný... Ale to mě moc neláká, protože mým snem od mala je být zdravotní sestrou (tudíž obor všeobcná sestra). A tudíž netoužím se hlásit na nějakou porodní asistentku. Možná by to byla práce zajímavá, ale mě nějak moc neláká...


Na obě tyto fakulty je možnost podávání e-přihlášky. Tedy na Opavu je ještě možnost volby s normální tištěnou přihláškou a nebo e-přihláškou. V Ostravě je e-přihláška nutnost! Zrpvu jsem se pojmu e-přihlášky bála, ale po tom co jsem ve čtvrtek právě takové dvě e-přihlášky vyplňovala, tak se mi hodně ulevilo... =) A doufám, že pořádně... Nemusí všelijak opatrovat tištěnou přihlášku, aby se mi nikde nezamastila, neskrčila či rohy nebyly ohlé a nevytvářely tak dojem, že jsem kolmé =D...

Co mě, ale opravdu hodně překvapilo u e-přihlášky bylo, že chtěli po mě číslo občanky... =) Říkala jsem si na co... =D... A když byla ještě vedle kolonka číslo pasu, polilo mě pořádné horko, neb ten můj leží už přes rok doma prošlý... naštěstí jsem si pak všimla červené hvězdičky s vysvětlivkou, že číslo pasu je pouze u cizinců, kteří nemájí českou občanku... =)

Další věc, která mě udivila byla, že po mě fakulta nechtěla napsat známky z předešlých 3 let na SŠ a 1. pololetí ze 4. ročníku.... Ale budiž, já se s těmi známky chlubit nebudu, to by ani nemělo cenu, pak by mě nevzali totiž ani na Vyšší pasteveckou =(...


Takže musím zaplatit poplatek za podání příhlášky á 250,- Ústřižky ze složenek okopírovat a spolu s lékařským potvrzením, zkrácenou verzí e-přihláškou (tzv. štítkem) poslat na fakultu... Mno, ještě tam přihodím papíry o potrvzení mé mimoškolní činnosti a snad se někam dostanu... =) Mno a pak v červnu pošlu ještě na obě fakulty dodatečně maturitní vysvědčení =).

Mno a jako pro jistotu si pak budu ještě podávat přihlášku na VOŠ, ale to má zatím ještě čas, neb na VOŠky je termín podávání přihlášek o něco prodloužen a to až do konce května... =) Leč co fakt nevím, je jak do toho konce května tam pošlu spolu s příhláškou to maturitní vysvědčení, když maturují až 1.6. ! =D Ale uvidíme, asi taky dodatečně, že jak jinak... =)

Na VOŠku se budu hlásit do OVY na všeobecnou sestru...

Chcete-li zjístit...

31. ledna 2009 v 13:34 | Maruška =) |  K zamyšení...

Čas

Chcete-li zjistit, co znamená jeden rok zeptejte se studenta, který propadl u závěrečné zkoušky.

Chcete-li zjistit, co znamená jeden měsíc, zeptejte se matky, které se narodilo dítě o jeden měsíc dříve.

Chcete-li zjistit, co znamená jeden týden, zeptejte se redaktora týdeníku.

Chcete-li zjistit, co znamená jedna hodina, zeptejte se milenců, kteří na sebe čekají.

Chcete-li zjistit, co znamená jedna minuta, zeptejte se někoho, komu ujel vlak, autobus nebo uletělo letadlo.

Chcete-li zjistit, co znamená jedna sekunda, zeptejte se někoho, kdo přežil autonehodu.

Chcete-li zjistit, co znamená jedna milisekunda, zeptejte se vítěze zlaté medaile na olympijských hrách.


Čas na nikoho nečeká ......

zdroj: lowes-lowes.blog.cz

O lásce =)

31. ledna 2009 v 13:20 | Maruška =) |  Básničky, motta a citátky
V životě je jen jediné štěstí, milovat a být milován...


Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne..

Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život...

Láska, to jediné, čím můžeš přikrýt své srdce, až bude i hvězdám zima z lidského sobectví...
Láska je prales, do kterého když někdo jednou vstoupí, je okouzlen a nenajde cestu zpět...

Všichni jsme andělé s jedním křídlem...a vzlétneme jen tehdy,až někoho obejmeme....

Polibek je krásný vynález přírody jak zastavit řeč,když už jsou slava zbytečná.

Učili mě že 1 hodina má 60 minut,minuta má 60 seekund ale nikdo mi neřek že bez tebe je to celá věčnost.

Exkurze do dětského centra Motýlek

31. ledna 2009 v 12:21 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Stejně tak jako v úterý, tak i ve středu jsme měli naplánovanou exkurzi. Ani tentokrát se mi tam nechtělo a to ze dvou důvodů... Za prvé už jsem tam byla loni ve třeťáku s Majki a uč. Vrbkovou, když jsme dělaly práci o autismu. A za druhé prostě vidina toho, že sice pojedeme do Kopřivnice a pak ještě musíme do školy, no neříkejte, že by jste radši ten budík nezaklapli a nespali dál? =)
Bohužel já tohle udělat nemohla... Musela jsem si s Majki potrvdit smlouvu, neb práce dětské centrum jsme si vybraly jako místo praxe... Takže po MOJIP za 14 dní půjdu do Kopru =)...


Sraz jsme měli o půl deváté na busáku před poliklinikou... Doprava byla oragnizovaná buď samostatně (vlakem, autobusem) a nebo společně z NJ autobusem... My jsme samozřejmě volili možnost samostatně... Jely jsme vlakem... Byly jsme tam o hodinu dřív a to jenom protože, tím dalším bychom to nestihly, prdlajs.... Byl čas a tak jsme šly nakoupit aspoň bonbónky pro děti do penny.

Místy jsme měly spíše pocit, že sraz je v penny a ne před poliklinikou... =) Neb jsme se tam potkali s Janou, Leem, Efou, Redži atd.... =) Pak jsme si sedly s holkama - Majki, Luci, Soňou, Verčou a Efou do čekárny zpátky na vlakáč a baštily jsme bonbóny... Samozřejmě, ty určené pro nás! =) A čekaly, než ručička na hodinách ukáže aspoň za pět půldeváté.. =(

V dětském centru všechno skvělé... Paní zástupkyně nám všechno ukázala, všechno vysvětlila... Ale co mi teda hodně pohlo žlučí bylo, to že když jsem s Majki šla pak nakonec vyřizovat a domlouvat se zástupkyni praxi, tak mezitím učitelky sprostě zdrhly bez rozloučení a utekly nám!!! Ale co, jejich problém ne náš!!!

Pěkné bylo, že nás pak ve čtvrtek chválila Vrbková třídní, že jsme byli jako pofesionálové... Chovali jsme se slušně a že se za nás nemusely stydět! Kdežto my jsme se za ně styděly! Až moc!!!! Ale co jejich problém ne náš... Pak na konec si učitelky opět zpátky jely autem, místo aby s námi počkaly na bus... To jsou ale móresy! Tak nevím, kdo je pak ten rozumější.

Exkurze do Hospice

31. ledna 2009 v 12:04 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
V úterý jsme měli naplánovanou exkurzi do Hospice Citadela ve Valmezu.... Těšili jsme se, neb tuto slibovanou exkurzi jsme nestihli při organizaci našich učitelek ve třetím ročníku... Leč naše očekávání nebylo naplněno v takové míře jaké jsme čekali....


Vybavení balíčky bonbónků ( jeli jsme přece na výlet ne? =D) a svačinami jsme se scházeli na busáku v Novém Jičíně na nsátupišti č. 15. Jsme velmí, šikovní a koneckonců už je nám přece přes 18!!! Takže světe div se, jeli jsme z NJ sami busem do Valmezu... Ale to jen protože učitelky chtěly jet autem!!!! Ale co... Hned na první zastávce si to rozmyslela naše spolužačka a vystoupila... (měla to štěstí, že ona zastávka ještě byla v NJ)... Samozřejmě jsme se toho hned chytli a uvažovali jsme jaké by to bylo, kdyby do Valmezu na busák, kde nás měl čekat náš spolužák Marek nikdo nepřijel... Všichni by jednodušše povysedali postpně, se slovy že jsme si to prostě jenom rozmysleli... =D Představa pěkná, nechápu proč jsme to neudělali neb, jet do Valmezu, kde jsme přes 10 (ne-li víc) minut čekali na učitelky před Hospice a nadávali jak zase bude 4. B nemocná a z celé exkurze mít akorát to, že jsem seděli v jedné společenské místnosti a poslouchali dlouhé a občas i únavné vyprávění jedné paní z hospice... Do pokojů klientů jsme se podívat nemohli, ani taktéž do ošetřovny, po kterých jsme toužili snad nejvíce... Za to vidět místnost posledního rozloučení či přímo chladící box na mrtvoly, který se nalézal přímo vedle kuchyně!!! jsme fakt netoužili. DO prádelny bych tak nemusela nahlížet... Umím si totiž představit jak ona prádelna vypadá... =D Ale takový pokoj pro klienta v hospici si fakt předtavit neumím!!!

Sečteno podrtženo, nejspíš bych udělala líp, kdybych v úterý zůstala doma. Lehla si v obýváku na gauč a půjčila si ze školy VHS s dokumentem o Hosipici Citadela. Dojem bych měla tejný, či možná ještě lepší, neb pokud se nemýlím, tak když jsme to video ve třeťáku sledovali, tak tam byli myslím ukázané pokoje klientů. =D

Rozdávání vysvědčení

31. ledna 2009 v 11:48 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Ve čtvrtek bylo vysvědčení, jak už typické, že? =) Můžu říct, že letos ačkoliv jsem se učila občas, nebo spíše skoro vůbec ne, tak mám nejlepší vysvědčení za celou dobu existence na zdravce =)... Teda, ale nebudeme přehánět... Ono, to zase až tak moc skvělý není... Mohla jsem mít významko, ale musela bych se učit... =) Ale co, snad se mi to v druhé pololetí povede... A pokud bych byla hodně šikovná, tak ještě můžu třeba odmaturovat s vyzbamenáním (ale v to bych až tak moc nedoufala, hlavně pokud se k tomu budu stavět jako do teď... ) =)


Mno a jak vypadalo moje vysvědčení? =)
čeština - 2
němčina - 2 =(
oše - 2
somina - 2
psychola - 2 (vůbec nechápu jak to, neb v indexu mám tři jedničky =( )
tělák - 1
praxe - 1
občanka - 1
ekonomika - 2

a znakovka samozřejmě za jedna =)

Nic moc, že? Ale já jsem v posledních letech hodně skormný člověk, takže mě to stačí.. =)


Kromě vysvědčení jsem ve škole byli přesvědčování naší třídní, že končíme o půl druhé... A takkončí celá škola. átou hodinu nám měla třídní rozdat vysvědčení a pak jsme měli mít ještě šestou hodinu ekonomiku... Teda aspoň podle toho, co nám tvrdila... Když nám třídní dorozdala vysvědčení, tak nám dala pokyn, že si může už dělat co chceme do konce hodiny... Nějaký hlas řekl, že už je stejně ale dávno po přestávce a že už tedy zvonila na šestou hodinu. To, ale naši třídní ještě moc nějak nehonilo k tomu, aby si rychle sbalila věci.. Zatímco my jsme se camrali na WC a zpět do třídy, zjístily naše chytré očka, že zbytek školy někam zmizl... Tedy spíše, že už šel domů... I přesto, že jsem řekli naši třídní, že už jsme ve škole nejspíš jedinní, dál stála na svém, že máme mít ještě ekonomiku... A tak jsme čekali dál... Patnáct minut pryč od zvonění na hodinu a učitelka stálé nikde... Tu šly holky znova za třídní ke stolu, která s náma byla ještě ve třídě. Vysvětlovaly jí, že naše učitelka na ekonomiku chodí se zazvoněním a že to není možné, že tu ještě není. Byly dvě možnosti. Buď, že nám to mělo odpadnout a nebo jsme měli končit pátou hodinu. To už naši třídní nedalo a řekla, že tedy půjde zjístit co a jak... =) Přišla zpátky a zjístili jsme, že jsem si ve škole odseděli půl hodinku navíc... Super, ne? =D


Příběh Jana Kaplického

29. ledna 2009 v 17:40 | Maruška =) |  K zamyšení...
Minulý týden se stalo to, co se obvykle stává denně, s tím rozdílem, že o takových skutečnostech obyčejně nepíše ve všech novinách a ani reportéři ve zpravodajství taky nezmiňjí událou skutečnost... Až na minulý týden, kdy se tohle stalo známému českému architektovi. Pravda, stát se tohle místo nějakému Kaplickému nějakému Frantovi z Horní dolní, tak média nebudou psát jeho příběh v několika vydáních....


Nechci psát o tom, co se stalo J. Kaplickému... To si běžte najít třeba blesk.cz či jiný zpravodajský server a přečtěte si to... Chci zmínit problém, který díky lhostejné povaze Čechů je běžný v naší společnosti.

Nevím já osobně, když se někomu udělá špatně, popř. upadne, se snaží ujistit, že dotyčný/á je v pořádku... Výplývá to už nejspíš i z toho, že jako už "skoro" odborník bych tohle neměla přehlížet.

Ovšem co je až zarážející, že když jde někdo třeba po ulici a udělá se mu "zle" či dokonce upadne do bezvědomí, tak velká většina lidí, dělá že nic neviděla a nevidí... Klidně tohodle člověka překračují dál... Proč? Protože si myslí, že je to nějaký opilec. Ovšem tohle je přece španě ne? I diabetikovi, který upadl do hyperglykémického či hypoglykémického kómatu přece dech "smrdí" po acetonu čili po alkoholu. Jestli je takový přístup všech lidí, ta radši nikdy nechci, aby se mi udělalo špatně někde venku... Neb, opravdu bych to pak nemusela přežít, jen díky neochotě a sobeckostí lidí okolo! Ale ruku na srdce, ne každému se podaří upadnout někde před bráno nemocnice, kde by se mu dostalo okamžité zdrabotní péče...

První pomoc je přece zákonnem daná a má jí poskytnout přece každý z nás, kdykoliv je to přece potřeba. Pro laiky, je i vymezaná hranice trestu až jeden rok odnětí svobody!

Proč se i tak neděje? Všechno je to otázka povahy Českého národa. Jsme národ sobců, kteřísi závidí i ten "poslední drobek" od snídaně u pusy... Jsme národ, který neuznává zákony. Už od děti v na prvním stupni základní školy v dnešní době nemají autoritu v učitelích, mnohdy ani ve svých rodičích, proč by pak měli mít v nějakém zákoně?


Vám všem přeji, aby jste se nikdy nedostali do takové situace... A pokud přece jenom ano, tak aby se našel alespoň jeden člověk, který vám pomůže.

2. osmerčata v pořadí

29. ledna 2009 v 17:00 | Maruška =) |  Dvojčátka a vícečátka =)
V kalifornském městě Bellflower na západě USA se v pondělí narodila osmerčata. Je to šest chlapců a dvě holčičky, všichni jsou v dobrém zdravotním stavu.

Oznámila to místní média s odvoláním na informace lékařů. Jde o druhá osmerčata, která se narodila v USA, napsala agentura AP.

"Bylo to překvapení," řekla televizi KCAL9 lékařka Karem Maplesová, která spolu se 49 doktory, sestrami a asistenty pomáhala dětem na svět.

Překvapená byla podle AP i matka, protože podle ultrazvukového vyšetření očekávala příchod sedmerčat. "Je docela jednoduché přehlédnout jedno dítě, když jich čekáte sedm," prohlásil ředitel porodnice lékař Harold Henry.

"Novorozeňata jsou ve stabilním stavu a daří se jim dobře. Po příchodu na svět všechna křičela a mrskala sebou velmi energicky," uvedla Maplesová. K šanci dětí na přežití se odmítla vyjádřit, uvedla pouze, že "prvních 72 hodin bývá kritických, je třeba dávat na děti v příštích dnech obzvlášť velký pozor". Dvě novorozeňata byla podle AP připojena k plicnímu ventilátoru a třetí prý potřebovalo kyslík.

Děti váží od 820 gramů do 1,54 kilogramu. Jméno matky nebylo na její přání zveřejněno. Mluvčí nemocnice Myra Suarezová odmítla uvést jakoukoliv informaci o matce včetně toho, zda užívala léky na plodnost. Takové léky zvyšují pravděpodobnost vícečetného porodu.

"Je to velmi silná žena, takže pravděpodobně bude schopná postarat se o všech osm miminek," řekl doktor Mandhir Gupta, který o novorozence pečuje. Nemocnice nesdělila, zda matka plánuje všechny své potomky kojit.

Matku osmerčat přijala nemocnice ve 23. týdnu těhotenství. Žena porodila devět týdnů před řádným termínem. Maplesová řekla, že v nemocnici děti pravděpodobně zůstanou nejméně dva měsíce matka by mohla být propuštěna do týdne.

První živě narozená osmerčata v USA přišla na svět v Houstonu v roce 1998, jedno z nich však po týdnu zemřelo. Zbylých sedm dětí - děvčata Ebuka, Gorom, Chidi, Chima a Echerem, a chlapci Ikem a Jioke - oslavilo desáté narozeniny loni v prosinci. Rodičům pocházejícím z Nigérie se děti narodily tři měsíce před termínem, jejich porodní váha byla od 312 do 450 gramů. Svůj handicap však postupně dohnaly a od vrstevníků se neliší. Rodina žije v šestipokojovém domě na předměstí Houstonu, který jim dalo město. Když se potřebují někam přesunout, jezdí šestnáctimístným minibusem. Otec pracuje jako terapeut dýchacích potíží, matka je v domácnosti.

Podle encyklopedie Britannica, kterou AP cituje, se první živá osmerčata na světě narodila v březnu 1967 v Mexiku, ale všechna do 14 hodin zemřela.

***

Matka, která v pondělí v americké Kalifornii porodila osmerčata, má už z dřívějška šest dětí.

Tuto skutečnost sdělili v anonymním telefonátu místní rozhlasové stanici údajní rodiče ženy, napsal ve čtvrtek britský deník Daily Mail.
Předpokládaní rodiče matky osmerčat uvedli, že šestice dětí, mezi nimiž jsou i dvojčata, je v současnosti v jejich péči.
Osmerčatům, jež přišla na svět devět týdnů před řádným termínem, se podle lékařů daří dobře a čtyři z nich již ve svých inkubátorech přijímají darované mateřské mléko. Všechna novorozeňata dostávají navíc nitrožilní výživu, což je běžná praxe u předčasně narozených dětí. A rodička již prý začala s odsáváním vlastního mateřského mléka pro svých osm hladových potomků.
Všech šest chlapců a obě děvčata nyní také samostatně dýchají, třem dětem je ale stále dodávána kyslíková podpora trubičkou zavedenou do nosu. Lékaři předpokládají, že trubičky novorozeňatům brzy odstraní.
V pořádku je i matka dětí, jejíž identita zůstává nadále utajena. Své potomky již viděla v úterý večer v inkubátorech. Ty jsou umístěny těsně vedle sebe v jedné místnosti, aby se prý sourozenci mohli od počátku svého života sbližovat.
Podrobnosti o početí osmerčat zveřejněny nebyly, někteří nezávislí lékaři ale vyjádřili přesvědčení, že matka užívala léky na plodnost, které zvyšují pravděpodobnost vícečetného porodu.
Jména doposud novorozeňata nemají, označena jsou provizorně písmeny A až H podle pořadí, v jakém přišla v pondělí ráno císařským řezem na svět.
Předpokládá se, že děti zůstanou hospitalizovány několik týdnů, a mohly by vzhledem ke své nízké porodní váze čelit vážnému opoždění ve vývoji, konstatoval list Daily Mail.

zdroj: Blesk.cz

První osmerčata, oslavila 10. narozeniny

29. ledna 2009 v 16:54 | Maruška =) |  Dvojčátka a vícečátka =)
Když v prosinci 1998 porodila Nigerijka Nkem Chukwu v americkém Houstonu osm dětí, byla to velká sláva. Šlo totiž celosvětově o první osmerčata, která přežila porod.

Nejslabší holčička za týden zemřela na selhání srdce. Zbylí sourozenci v sobotu oslavili u velkého dortu své desáté narozeniny.



Pět dívek - Ebuka, Gorom, Chidi, Chima a Echerem, a dva chlapci - Ikem a Jioke, se narodili o tři měsíce předčasně, jejich váha byla od 312 do 450 gramů. Nyní ale stáli nad ohromným dortem, napůl vanilkovým a napůl čokoládovým, a svíčky na něm sfoukli silou, která dala zapomenout na dobu, kdy přežívali jen s pomocí dýchacího přístroje. Když snědli dort, dali si pizzu a honili se kolem s další sestřičkou Favor (6). Všichni zdárně rostou a ve škole chodí do čtvrté třídy. "Je to úžasné. Je to prostě zázrak," říká paní Chukwu.

Formálně vzato by Ebuka měla slavit narozeniny už 8. prosince, protože přišla na svět jako první. Jejích sedm sourozenců se narodilo o 12 dní později. "Byli všichni tak drobouncí. Echerem měla obrovské problémy s jídlem. Ale teď jsou zdraví," uvedla přítelkyně rodiny Fran.

Ebuka je prý nejlepší ve škole a Ikem nadělá nejvíc nepořádku při jídle. Chima je nejvyšší a právě na ni děti ukazují, když se jich kdokoli zeptá, kdo z nich je přirozený vůdce skupinky.

Rodina žije v šestipokojovém domě v Houstonu, který jim dalo město. Když se potřebují přesunout, jezdí šestnáctimístným minibusem. Otec Iyke Louis Udobi pracuje jako terapeut a z Nkem se stala matka na víc než plný úvazek.

zdroj: Blesk.cz

Osmerčata

29. ledna 2009 v 16:35 | Maruška =) |  Dvojčátka a vícečátka =)
Tento týden bylo ve zprávách, že se narodila osmerčata. Smaozřejmě, že tohle se událo někde "za oceánem"... Tedy v Americe. Jedná se prý o druhé osmerčata na světě... Napadlo mě tedy, nechat ve fulltextu vyhledat pojem osmerčata....

Mno a uvidíme, co se mi objeví... Jsem sama zvědavá, ne každý kdo mě zná ví, že strašně moc bych si jednou přála dvojčata.. =)


Zázrak

25. ledna 2009 v 16:29 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Nejspíš budu nemocná, nebo já fakt nevím... Neumím si to vysvětlil... Ale buď jsem se smířila s tím faktem, že UŽ bych se měla KONEČNĚ učit nebo mě osvítilo či fakt jsem nemocná!....

Proč? Protože dneska světe div se, ale já po nějakých asi dvou měsích sedla k PC (ždáný div =D) a normálně jsem přepsala něco málo z maturitních otázek do němčiny! A k tomu ještě mám chuť přepisovat další... =) Mno nevím, nevím....

Nejspíš jsem si uvědomila a poslechla tak naši třídní, že bychom se měli konečně začít učit, jestli teda hodláme v červnu odmaturovat. A to jakože já hodlám! Neb strašit na naší škole ještě další rok to bych už fakt nedala! Zvláště při pohledu na některé méně inteligentní studenty z nižších ročníků!!! Bože jestli jsem byla jako prvák taky tak neschopná, tak to mě měli radši odstřelit už v prváku... O druhácích radši z jistých důvodů pomlčím, ale ti třeťáci na praxi... Mno, jak tohle se mohlo dát někdy na dráhu zdravotnictví... Stačí mi jen to co jsem slýchavala, když jsme byli na praxi na interně v šatně o přestávkách, kde byli i třeťáci...

Fakt, nechápu to a nejspíš ani nepochopím.... =) Ale co... =)

Ples

25. ledna 2009 v 16:22 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Minulý týden ve čtvrtek jsme ve škole probíraly jednu věc... Teda spíše dvě - focení a ples! Ano, údajně by se měl prý (po nějakých x letech) konat opět školní ples... Ví se už i potenciální místo, datum i kolik bude vstupenek (250 - 50 pro učitelský sbor a 230 pro studenty)... Kromě toho, že nejspíš v pondělí půjdeme jako třída minimálně 20 vstupenek rezervovat (ne-li více =), berte ale na vědomí, že většinou každá si vezme vstupenky dvě!) tak jsem zvědavá jak to dopadne... Nahlásit počet vstupenek, který bychom chtěli jako třída jsme už měli nahlásit v pátek, leč nějak jsme v tom zápalu focení zapomněly na všechno co se ostatních věcí týče....=) Ale co, pochybují, že prvákům bude na ples vstup povolen... Kdysi když ještě na naší škole se pořádaly plesy, tak prváci měli útrum. Druháky by taky pustit nemuseli, mno a třeťáky, když tam nebudou ty tři uvřískané kozy (jak jm ve třídě říkáme) budiž... Leč právě ony by tam nejspíš byly... Ale co, přece kvůli nim bych nezůstala doma, ne?


Takže zamluvit vstupenky. Oprášit šaty... Vybrat bižu... Koupit nějaký extra tužící lak na vlasy po kilech. Učesat se, nalíčit, nalakovat a můžeme vyrazit v březnu na ples =).... Jo a vlastně měla bych se podívat po nějakých těch hnědých lodičkách neb ty, co jsem měla od Majky půjčené na stužkováku jsem měa přece jenom po někud velké... A to v mém případě je div, že jsem se v nich nezabila... =D

Blokovat? ANO!

25. ledna 2009 v 16:12 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Dlouho jsem nikoho nedala na seznam ignorovaných, ale včera jsem to konečně udělala! Nevím už, co se mi zrovna v tu chvíli honilo hlavou, ale udělat jsem to musela! Jinak bych neměla od jistých lidí klid...

Stačilo jen, že mě zvedla ze židle věta: "Díky mě chodíš s..." no nezlobte se, ale tohle bylo na mě moc.. Sice jsem svůj vztek na chvíli ovládla, ale pak jsem to přece jenom udělala. A vím, že dotyčný si může udělat kolik chce icq účtů, ale taky vím, že pokaždé ho můžu bloknout! Mimo to tohle byl jeho už asi čtvrté icq... Ještě chvíli a poletí na seznam zakázaných další jeho účty... =)

Jsem zlá, že? Já vím... a ještě budu... Neb tohle je už na mě moc... Myslet si (naivně), že když mi někdo napíše nebo se snaží dát nějaký podnět k tomu, abych žárlila, tak to je opravdu ubohé... Všichni moc dobře ví, že nejsem žárlivý typ... Mno, ale to nejspíš ten dotyčný neví, vlastně dá se říct, že on toho o mě neví mnohem více... Ale to je jeho problém.... Ne můj! =)

Svědomí

25. ledna 2009 v 15:46 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
V poslední době mám neustálé nutkání pořád něco jíst ... =( Vzledem k mému se již ozývajícímu svědomí, začínám mít i výčitky... Na váze jsem zatím ještě nepřibrala... Ale čtyři čokolády za týden to už je podle mě moc. Pravda tento týden jsem se vymlouvala obzvlášť na to, že si musím doplnit hladinu glykémie, ale pěti čokolády??? Jen se projdu kolem kuchyně či jenom tam do ní nakouknu už mám v ruce něco k snědku... Tu jabko, tam plátek mazance, či hrst tyčinek, okurku atd...


Mno, jen doufám že se mé nejčernější obavy nenaplní... =( Ikdyž i to se může stát... ale né teď... ach jo, svědomí je hrozná věc =(...

Vysvědčení

24. ledna 2009 v 16:27 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Pomalu a jistě se k nám chce stále ještě zavřenými dveřmi vysvědčení... Pravda, do příštího týden, přesněji tedy do čtvrtku má ješt chvíli čas, ale i tak už začínám rekapitulovat již pomalu uplnulý půlrok...

A co více? Začíná se ve mě ozývat mě svědomí, že jsem se přece jenom měla učit lépe, nebo-li spíš pořádně a hlavně pravidelně a né, když se mi zrovna chtělo...

Chtěla jsem mít vyznamenání a teď abych byla ráda za každou jedniču =(.... Fakt... =( Někdy mě štve, že jsem tak paličatá!

Dívka činu!

24. ledna 2009 v 16:15 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Už jsem to nevydržela... Tento týden toho bylo na mě až příliš! Jeden týden a tři neznámá čísla! Proto jsem se rozhodla KONEČNĚ (!) přepsat všechna zbylá číselka z papíru do mobilu... Pravda trvalo to asi jenom 10 minut (mno, neví přesně ale asi jo), ale konečně vím, že kdo mi píše! =)

Nechápu proč se mi nechtělo už dříve. Vždyť už je to přesně měsíc, co mám nový mobil... =( A čísla, které jsem v mobilu měla, byly jen ty nejčastější, co jsem používala. Ale občas se stane, že napíše někdo, kdo se třeba dlouho neozval a jak já mám vědět, kdo to je, když n mě koukalo jenom číslo?

Mno jestli to půjde dál s tímto "elánem", který v sobě monetálně mám, možná se dostanu k tomu, že přepíšu všechny mat. ot. z němčiny.. =) Ale až zase tak moc bych si přece jenom nevěřila... =D

Focení =)

24. ledna 2009 v 10:25 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Tak a konečně jsme se dočkaly toho dne... Dne, kdy jsme se měly fotit na tablo!!! Tedy včerejšku. Normálně v pátek máme na sedm... Tentokrát na sedm jsem musela jenom já, Soňa, Saša a Nikky =). Holky měly psát písemku do němčiny a já měla být zkoušená ze dvou maturitních otázek z němčiny... =) Nervy jsem měla už ve čtvrtek večer, neb učiti se mi nechtělo, a tak jsem se rozhodla na to podívat až v pátek ráno... Respektive opět stávat ve čtyři a do půl šesté se učit a soukat do sebe jednu německou větu za druhou a zároveň doufat, že mi tam něco do tědch sedmi zůstane =). Protože jsem hodná duše a tak jsem v úterý zařídila, že zbytek třídy může jet na osm... Někteří, přece jenom jeli na sedm... Neb se musela aspoň trochu vyklidit aula... Moc jím za tu pomoc děkuji, neb když jsem přišla do auly, tak už měli všechno hotové... =) Jsou šikovní, to se ví...


Fotograf nás seznámil se svými požadavky. Roztáhl si své "nádobíčko" a taktéž i kosmetička... =) My jsme na zbytek stolů v aule roztáhli své svršky a podle slov fotografa, který chtěl, abych si všechno třeba půjčovaly a klidně se i v tom přehrabovaly místy to tak opravdu vypadalo... =) Mno, to víte... Každý s malou tašečkou, kde měl tak 3-5 triček, halenek, atd... A já? Taaaakovou vééélinkánskou taškou s asi dvaceti ne-li více věcmi... Těžká byla, no... =) Hodně...

Ale co... A už kolem deváté se aula proměňovala v modní molo... Přípravy jak kdybychom se hlásily do Miss ČR. Aspoň jednou v životě jsem vypadly krásně... aneb jak to někdo řekl.. =)

Velký údiv bylo, když jako první kosmetička zvala do svého koutu králoství kluky... "Já?" =O řekl Lukáš... "Ne, to ne..." A my jsme se smály... =D.. Smály jsme se hodně... Chudák Lukášek... A kosmetička Renáta na to: "Ale pojďte." či jak to řekla... Tak musel.... =)


Kromě nekonečných příprav na focení tu bylo i "camrání" se po škole, když je hodina... =) Takové to: "Pojď na záchod." "Ne, teď ne.. počkej až bude hodina... To nebudou takový fronty... " =D... Byla snad nejčastější věta... =) Nasmály jsme se.... Kdžy fotograf zmínil, že jestli se budeme fotit s boa, elká většina holek říkalo, razantně ne.... =) Já se ochotně snad první hlásila... =) Fotograf taky říkal, že když se nechá vyfotit s boa prvních pět holek, tak pak chce každá... a naopak... =) A tak nějak to fungovalo i u nás... akorát ty, co nechtěly, tak nechtěly a hotovo.... Bylo to jejich rozodnutí... Byly tady i některé odvážnější, např. moje maličkost či Zuzka... =)


Zatímco někteří měli ještě mooooře času do focení, neb byli napsaní až na seznamu mezi posledními, tak jsme si prohlížely třeba fotoalba fotografa, které sebou přivezl... Prohlížely jsme si fotky na tabla, ze svadeb, akty atd... =) Pěkné... =)

Když už kolem poledne nás začalo rapidně v aule ubývat... Začaly jsme se i více bavit... =) Smály jsme se... Hodnotily všechny fotítící se... či již nalíčené... =) A pak i k nám sem tam přisedl fotograf a jen tak jsme povídali... =) Seděly jsme všechny v řadě... A když jsem tak jednou přišla z chodby, pronesla jsem: "Tady to vypadá jako v...." a (polkla jsem to radši =) ). "Jako kde?" ptala se Katka... "Ne, radši nic..." odpověděla, jsem... Nakonec jsem pak přece jenom řekla, co jsem myslela... "Jako v kurníku... Sedíme tu tak v řadě..."


Nemohla bych si představit, že bych byla někdy nějaká fotomodelka... A myslím, že holky které tam byly se mnou nejdéle budou souhlasit.. Neb přes sedm hodit sledovat blesky z foťáku, smích, neustálé oblíkání a převlékání.... Mno, asi bych na to neměla nervy ani kdybych měla bezchybnou postavu a sebekrásnější tvářičku =).... Třeba takovou nějakou od Mattela. =)



Kromě focení, rozdávání úsměvu na všechny strany, chrochtajícího fotografa a spoustu dalších věcí jsme se taky dozvěděly jaký je rozdíl mezi fotogenickými a nefotogenickými prsy... =) Mno a pak ještě přidám jeden poznatek. Kdybychom byly každý za sebe a každý by si hrabal na svém políčku, tak se nejspíš ani nevyfotíme... Neb každý měl aspoň jednu věc nějakou půjčenou =).... A to si myslím, že je na tom to nejdůležitější... A to, že přece jenom tvoříme dohromady třídu! =). Ale je, fakt že takový jeden den jsem si užily nadmíru dobře.... =) Dopadlo to, takže jsem nakonec s mým miláčkem k večeru se dělila o poslední prášek od bolesti.. =) Je mu bylo blbě a já měla nastupující bolesti hlavy, které se nedaly po celém tom náročném dni vydržet... =) Tak jsem se bratrsky rozdělila o ten jeden Valetol, který jsem v peněžence ještě měla... =) A že nám pak bylo lépe... =)






Konec náctiletých...

24. ledna 2009 v 9:40 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Tak už máme mezi sebou první dvacítku... =) Tedy jí má Martina od nás ze třídy, která už může říct, že už není teenager, nebo spíše že už se nepočítá mezi -náctileté... =)

Aneb jak to Marki včera nazvala, začíná ojíždět třetí gumy... =) Pěkná hláška... =) Však... počkejte... Ono to ještě příjde... Do matury bude "přezutá" velká menšina třídy na třetí gumy..

Mno a dneska přezouvá i Míša... Lucka, která má dneska taky narozky, sice má ještě nějaký čas na přezutí, ale i tak jí přejí všechno nejlepší.. =)

V únoru přezuje Marki. V březnu pak Marek s Jančou... =) V dubnu pak já a Efi.... Mno, a pak mi už nějak paměť neslouží, ale nebojte já prolistuji kalendář a pak vám ještě povím =)...