Asi mám klaustrofóbií

2. ledna 2009 v 20:17 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Táááák už jsem zase zpátky doma... Mno, nevím ale jestli tuhle větu mám řadit mezi radostné nebo spíše méně radostné zprávy... Neboť je nadmíru jasné, že své největší a nejmilovanější zlatíčko uvidím až v pátek. V PÁTEK!!! Do pátku je šíleně dlouhá doba, ale naše jediné společné uětšovadlo je, používat slovíčko - "UŽ" je sobota/neděle/pondělí/čtvrtek atd.... Leč tohle opravdu v prvních chvílích, kdy přijedete domů po dvou dnech neplatí ani na mě... =(....

"Miluji a miluji a miluji... Jedním tahem, samým blahem..." =) Tak aspoň takhle se to zpívá v mé nejoblíbenější pohádce =). Tak schválně, víte jak se ta pohádka jmenuje?


Nikdy jsem si nemyslela, že JÁ, človíček který odmalinka vyrůstá v rodinném domku najde zalíbení v panelákovém bytečku... Opravdu... Dříve bylo pro mě slovo panelák spíše strašákem... Spousta lidí, schodů, oken, sousedů... a dalších x možností odpovědí... A hlavně jedna ze všech nejdůležitější! VÝTAH! Nechápu to, proč jsou lidé v paneláku tak odporně zdechlí vyjít schody třeba do třetího, čtvrtého patra... Vždyť na tom nic není podle mě... Pochopím, když třeba zrovna máte ruce vytahané od všech těch těžkých tašek s jídlem či například v náručí vám sladce dřímá váš milovaný uzlíček =). Já osobně nic proti výtahům nemám, ale pokud za hodinu výtah se používá desetkrát a pokaždé jede nahorů/dolů a dolů/nahorů, tak se ve mě opravdu začíná vařit krev. A zvláště pokud je to brzo ráno či pozdě večer. (Ruku na srdce, já taky nejsem moc ohleduplná k ostatním, když třeba v pátky odcházím po čtvrt na jedenáct na autobus, ale přece po nikom, nechcete aby z osmého patra šlapal pěkné dolů, ne?)


Mno a teď za ty dva dny, mno když budu počítat i dnešek tak tři =)... jsem si v právě v onom bytě pohladila své ucuchané nervy... =) Ono, opravdu je tam občas klid. Největší zábava, kterou ale v poslední době z jednoho takového bytu provozuji je sledování okolí, či jak by se dalo říct sledování všeho co se na sídlišti děje... Je to něco, co je naprosto úchvatné, a jiné než jsem na to celý svůj život zvyklá... Třeba už jenom to, že otevřete okno a při předklonění musíte dávat pozor, aby jste nedejbože nevypadli, neboť právě stojíte v osmém (a výš či o něco méně) patře....

Ale co mě docela dost vytáčí, je rozměr koupelen a záchodů v takových bytech. To je opravdu nad mé síly... Dneska jsem se svým miláčkem došla k závěru, že nejspíš trpím klaustrofóbii, neb tohle je opravdu na mě moc malý prostor. =) Přece jenom jsem malilinko, ale opravdu malililinečko rozmazlená z domova prostorem, který právě RD nabízí...

Další z věcí, která mě v takových to případech už od mala fascinuje je kukátko na dveřích.. =) Nevím proč, ale vždycky, když jsme byli a jsme u prababičky na návštěvě, tak jsem se se dívala kukátkem na chodbu =)... Je to takové zvláštní, někdy se pravda tím dá i špehovat sousedy, což je mnohdy pro vás zvědavé výhoda, ale pro "nás" sledované nevýhoda. =(...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama