Březen 2009

Proč jsem unavený?

8. března 2009 v 22:29 | Maruška =) |  Vtípky

Budoucnost blízská a naopak vzdálená

8. března 2009 v 22:09 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Nevím, co se to se mnou děje, ale sotva mám pocit, že jsem konečně šťastná a že mi už (skoro) nic v mém životě nechybí. Tento jev je už delší dobu asi tak už pomaloučku pět měsíců =). Možná mi dá někdo za pravdu a někdo třeba řekne názor proti. Ale jsem si jistá, že momentálně dělám dobře... =) Nevím, proč ale říká mi to tak mé srdíčko a tomu já důvěřuji. Pravda, říká se důvěřuj ale prověřuj. Ale nejsem člověk podezíravý, takže tohle u mě nehrozí...

Už jako malá jsem měla naplánovanou budoucnost... Nikdy jsem se těchto plánů vzdát nechtěla, ale teď sotva mi cestu zkřížil někdo, o kom vím, že stojí to za to všechny plány hodit za hlavu a začít žít pořádně... =)

Takže sice nevím jeslti si jednou nenabiju, ale myslím si, že ne... =) Mám ho ráda a bohatě mě stačí, že on mě taky. Snad mu polichotí, že je první chlap, kvůli kterému bych v životě neodjela pracovat do Evropy.

Ano, je to tak, pokud budeme spolu. A to já zase věřím že jo! Tak zůstanu tady s mým miláčkem... A tudíž se může stát, že můj život bude mít typický český scénař.

Svatba, první dítě, první dovolená v Chorvatsku, druhé dítě, druhá dovolená v Chorvatsku,...

Co víc jenom dodat? Snad jen to, že:
Miluji tě, a strašně moc se mi po tobě stýská =( Ať už je ten čtvrtek. =)

Ten svět dospělých

8. března 2009 v 18:13 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Je to zvláštní... Jak ten čas utíká. Ještě nedávno jsme byli malí, objevovali jsme svět, takový jaký je - i se všemi těmi nástrahy, které na nás všude zpoza rohu číhali... A teď? Mnozí znás jsme už dospělí... Někteří musí už čelit rozhodnutím, o kterých my ostatní ani nemáme potuchy, co se zatím vším může skrývat...


Tak např. jedna z mých spolužaček ze základky už má pomalu dvouletou dceru Nelu... Pamatuji si ji jako pařmenku třídy. Před lety by nikdo z nás ani slovem nenaznačil, to co dnes je pravdou. A to, že Míša bude první "maminkou" z naší ex-třídy 9.A.


Příklad druhý. Stužkovák, jj byl nedávno. Tedy pokud se tomu tak dá říkat, před 4 měsíci. =) 14.11.2008 to bylo datum... nejen pro mě významné. =) Ale taky pro mou spolužačku ze zdravky Helču. Druhý den po stužkováku měla zásnuby se svým přítelem. Každá z nás Helče už den před zásnubami obdivovala prstýnek, který jí už zdobil její ruku.

Do třetice všeho dobrého. Ve dvaceti se uvázat k jednomu člověku, může to být risk, ale taky správná volba. Mno a na to vsadila moje drhá spolužačka ze zdravky Majki. Ta bydlí už tři měsíce v jejich společném bytě se svým přítelem.

Nevím přesně kdy, jeslti v březnu nebo či v dubnu se má můj spolužák ze základky ženit. Proč? Bude z něho tatínek! Ondra (nebo-li Špek), pamatuji si ho jako kluka, který neustálé dělal nějaké opičiny. Vlastně popravdě ani nevím, jeslti se nějak moc výrazně změnil nebo ne, dlouho jsem ho neviděla, každopádně taky bych neřekla, že zrovna on bude první "ženáč".

Jj ten čas letí, kdybychom ho mohli tak nachvíli pozastavit. Aspoň na malou chvililinku. Jenom se rozkoukám a může zase ručička času leťet dále. =( Mno jj ať chceme nebo ne, dospíváme. Někdo pomaleji, někdo o něco rychleji. Když jsem byla malá strašně moc jsem si přála, bý brzo ta "velká" dospělá a nezávislá. Mno, a když už k tomu nemám daleko, chci být raději na chvíli zase tou malinkou osůbkou, která tohle všechno má ještě hodně daleko před sebou.. =(



Co je lepší levnej český šmejd a nebo drahý německý šmejd?

8. března 2009 v 13:35 | Maruška =) |  Příběhy z praxe
Tento článeček bude opět souviset s praxí, ale jen tak na půl... Když jsme na praxi v nemocnici, tak obvykle kromě jiných serepetiček měříme i teplotu... Mno jj, a to je teda velký kámen úraz, neb v nemocnici používají nějaké německé teploměry a u toho se člověk nadře, aby tu rtuťovou stupnici zklepal byť jenom o pár dílků dolů...

Za to včera, když jsem se měřila našim (překvapivě funkčním) teploměrem, jednou jsem zamávala a rtuť spadla pod hranci 360C.

Tak mě napadá otázka: Kde soudruzi z NDR udělali chybu?

Nemocinká =(

8. března 2009 v 13:28 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Místo plesu podávání horkého šálku čajíčku, přikládat teploměr, přikrývat peřinku až k bradě... Jj tak nějak jsem tvrdila, že tohle klidně vyměním za ples. Mno, ale kdybych tušila že nakonec tohle nebude potřebovat můj nemocný milíček, ale spíše moje maličkost, tak nevím jestli bych se znovu pro tohle rozhodla =(....

Celý den jsem byla včera jako mátoha... Že něco na mě lezlo, jsem poznala, ale že mě to až tak moc ochromilo, tomu bych nevěřila. Už k večeru, když jsem s mým velkém překvapením našla doma fungující teploměr, tak jsem nevěřila vlastním očím... 38,3 0C ukazoval mi hrdě teploměr... A safra a já si myslela, že jenom trochu hřeji... =) Do večera se to pak ještě o tři stupně zvedlo a já měla pocit, že by mě mohli použít na zimu jako perfektní izolační materiál. Hřála jsem tedy pořádně. Vzala jsem si prášek (panadol), ti co mě znají, ví jak nesnáším si brát prášky, ale co musela, přece nebudu chodí sauna, ne? Pečlivě po 30 minutách jsem se změřila, vůbec žádný rozdíl. Zkoušela jsem to znovu po hodině, ale pořád se na mě teploměr smál a ukazoval mi onou teplotu. Asi až po více jak dvou hodinách mi teplota přece jenom lezla pomalým krokem dolů. A to na rovných 37,9 0C. Mno, nic moc já vím... Ale mě to zatím stačilo a já v klidu usla, ještě před osmou hodinou.


Ráno jsem se sotva doplížila do kuchyně. S teploměrem v ruce, a krabičkou panadolu v druhé jsem obvykle dělala pochůzky po celém domě.... =) Opět mi teploměr neudělal radost a to, když mi ukázal nyní rovných 38 0C. Tentokrát rtuť klesla rychleji než po dvou hodinách, ale ohromných skok se kterým by mohla na olympiádu někde do Pekingu, to nebylo... =)

Ples se nekoná =(

7. března 2009 v 15:07 | Maruška =) |  Z deníku maturantky

Jj dneska je od 19.00 hod. v kulturně-informačním centru Sněženka v Sedlnici ples naší školy... Ples, na který smí prý údajně jenom 3.a 4. ročníky naší Mendelovy školy. Ples, který v posledních týdnech se hned po tématu připouštěcí testy umístil v naší třídě v top diskuzích. Na začátku února jsem si koupila dva lístky... Pro mě a pro Míšu. =) Ve čtvrtek jsem je nakonec podarovala Lukáškovi a Zuzce K. ve třídě... Proč? Nejdu na ples... Šla bych, ale nejdu sama. Možná jsem divná, jak jsem tento týden slyšelala už mnohokrát od svých spolužaček, ale opravdu nevím proč bych měla jít na ples, když nebudu mít doprovod. A pak jít na ples sama, tak jako ostatní a doslova se jenom užírat, že nejsem s Míšou. Mno, ne tak to fakt nepotřebuji.


Nejsem typ, který se dokáže bavit, když jeho druhá polovička je nemocná. =( Bohužel, nebo snad bohudík za mnou již profesionální deformaci. =) Opravdu bych radši místo plesu přikládala studené obklady, podávala teplý čajík, teploměr či popř. zahřívala vlastním tělem =)....
To bych, ale během včerejška co jsem s mým miláčkem ztrávila půl dne nesměla vypadat stejně jako on... Tedy, nějak se jeho bacilům zalíbilo v mém tělíčku, co na plat, že nemocná jsem byla nedávno. Jím to je jedno... A tak od rána začínám kašlat, rty mám napuchlé tak, že by mohly soupeřit s kde jakým kopcem o to, kdo je vyšší. Navštívila mě taky paní Zima a tak se třesu chladem, nic naplat tomu, že mám teplou mikinu. =( Ani ten horký či spíše vařící čaj co piji, mě nijak moc extra nezahřeje. Díky mé věčné skleróze se stává, že mnou nejčastěji hledaná věc po dnešku je kapesník! A dotoho všeho aby toho opravdu nebylo málo mám ještě zablokovat mírně krční páteř. Fakt bomba... =) Jo jo, platí pravidlo, co je zdarma, nevyplatí se to brát... =) Ale, já fakt ty bacily nechtěla ani za milión! =(

Takže všem zúčastněným přeji příjemnou zábavu a doufám, že mi pak ukážete fotky =)...

Někdo píše životopis a někdo chorobopis...

7. března 2009 v 9:34 | Maruška =) |  Příběhy z praxe
Tento příběh tak není z praxe, jako spíše z mého okolí... Nic nemám proti lidem, kteří jsou nemocní. Za nemoc nikdo nemůže. - tak nějak aspoň to trvdí naše třídní pokaždé, když někdo chybí... Jo jo, sotva se onen nemocný člověk objeví ve škole, už se po něm málem řve, že byl doma tak dlouho a kde má omluvenku a kdesi cosi... A pak kde je ta spravedlnost?

Nemám, opravdu nemám nic proti nemocným lidem, vždyť s něma skoro denně jsem ve styku! Ale co mi opravdu vadí, je že když poktkám nějakého člověka mimo nemocnici, tak první o něm vím, všechno co se týče jeho zdravotního stavu a až pak, když se občas téma vyčerpá, tak se přejde k jeho osobnímu profilu života... =) Takových lidí je mi částěčně líto, neustálé vedené diskuze na téma jejich aktuální nemoci mě opravdu mnohdy nebaví. Ano, jsem potenciální zdravotník, ale ne stroj! A tudíž se nedivte, když mě opravdu nebaví poslouchat vše co se točí kolem vaší rýmy, chudokrevnosti, alergie či já nevím čeho všeho... =) I já někdy potřebuji svou hlavu vyvětrat jinými myšlenkami než co bylo ve škole a co bylo na praxi...

V mém okolí takových to lidí několik je... A upřímně je lituji, poněvadž na Váš chorobopis se ptá maximálně Váš ošetřující lékař a ne třeba paní z obchodu od naproti...

A kdo to vlastně HYPOCHONDR je?
Hypochondrie nebo-li chorobný stav z nemoci. Hypochodr se obává choroby, není si však vědom neopodstatněnosti svého strachu. Bývá přesvědčen, že lékaři jeho nemoci nerozumí, že něKteré podstatné věci přehlédli....


Jaro už je na dosah

7. března 2009 v 9:22 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Tento týden nejen že začal měsíc březen, ale také jak už to bývá začalo být "cítit" jaro... A to všude kam se jenom povídáte... Mírné oteplení naznačuje, že je na čase shodit ty naše zimní vrsty. Zimní boty jsem vymněnila za botasky... Tento týden hodně holek vytáhlo hluboko ze svých skříní sukně... Pomalu se zdá, že se vracejí i ptáci z teplých krajin... =) Sněženky jsem už taky u nás našla na zahrádce... =) Mno, není to super...

Jaro je moje nejmilejší období... Všechno - příroda, čerstvý vzduch, krása všude kolem mi příjde roztomilé po dlouhé a nekonečné zimě... A pak taky i já na jaře mám narozeniny... =) Už je to za necelý měsíc... =)


Ohrožení příjemce krevní transfuze

7. března 2009 v 9:04 | Maruška =) |  Dárcovství krve
Léčba krví a krevními složkami přináší příjemci transfuze riziko přenosu infekční choroby od dárce krve. Krví přesnostných infekcí je celá řada, z praktického hlediska jsou však nejvyznamnější infekční žloutenkak typu B, infekční žloutenka typu C a AIDS.

Riziko přenosu infekce se snažíme snížit:
a) výběrem vhodného dárce krve
b) vyšetřením odebrané krve

Výběr dárcen (poučení dárce krve)

Riziko výskytu nemocni přenosné krví trvale nebo dočasně zvyšuje například:

  • rizikové sexuální chování
  • pohlavní styk s osobou infikovanou HIV nebo nemocnou AIDS
  • střídání náhodných sexuálních partnerů
  • pohlavní styk provozovaný pro peníze nebo drogy (prostituce)
  • pohlavní styk s osobou provozující prostitucí
  • pohlavní styk s osobou, která užívá injekčně drogy
  • úzský kontakt s nemocným s infekční žloutenkou /společná domácnost, sexuální kontakt)
  • výskyt Creutzfeld-Jacobovy nemoci a jejich variant (vCJD=BSE, TSE) v rodině
  • pobyt ve Velké Británii a Francii (nad 6 měsíců) v letech 1980 až 1996 (teoretické riziko variantní Creutzfeldt-Jacobovy nemoci), podání transfúze ve Velké Británii po roce 1980
  • tetování, propichování uší, body piercing, akupunktrua apod.
  • potříšnění sliznice nebo poraněně kůže infekčním materiálem
  • endoskopické vyš. (např. žaludku, střev, močových a dýchacích cest)
  • transfuze (podání transfúzního přípravku)
  • léčba přípravky lidského původu např. pro růstové a vývojové poruchy (lidský růstový hormon)
  • operace
  • neurochirurgický výkon s použitím štěpu tvrdé mozkové pleny, transplantace rohovky
  • trsnaplantace s použitím štěpu zvířecího původu; transplantace s použitím tkáně nebo buněk lidského původu
  • pobyt v nápravném zařízení (vězení)
  • léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu
  • toxokomanie a alkoholismus
  • užívání injekčních drog, steroidů nebo hormonů nepředepsaných lékařem (i v minulosti).


Samovyloučení:

Pokud si uvědomíte, že by Vaše krev mohla ohrozit příjemce transfuze, od odběru odstupte nebo o této skutečnosti informujte pracovníky transfuzní služby. Máte možnost dát diskrétně příkaz ke zničení Vaší krve na dotazníku "Použití mé krve".


Další rizika:

Příjemce transfúze může být ohrožen i některými léky, které dárce užívá nebo užíval. Dlouhodobě jsou z dárcovství vyřazení lidé, kteří užívají některé léky (tablety, injekce) na léčbu akné, lupénky, vypadávání vlasů, zbytnění prostaty apod. -isotretinoin (např. Accutane, Roaccutane), etretinat (např. Tegison, Tigason), acitretin (např. Neotigason), finasterid (např. Finex, Penester, Propecia, Proscar), dutasterid (např. Avodart). Délka vyřazení dárce závisí na léku a na způsobu podávání.

Riziko přenosu infekce zvyšuje pobyt v některých zemích. Za rizikové se považuje dlouhodobý pobyt v tropických zemích, v zemích s výskytem malárie, Chagasovy choroby nebo horečky Q, pobyt v zemích s zvýšeným výskytem infekčních nemocí (např. infekční žloutenky, aj.).


Vyšetření odebrané krve:

Kromě vyšetření předodběrového dotazníku, laboratorní kontroly a vyšetření zdrav. pracovníkem (pohovor) se vyšetřuje každá krev (plazma, krevní destičky) odebrná k výrobě transfúzních přípravků na přítomnost známek infekce:

  • HBV (žloutenka B)
  • HCV (žloutenka C)
  • HIV (původce AIDS)
  • syfilis (lues, přijice)
I přes uvedený způsob vyšetření není krevní centrum schopno zaručit přijemci naprostou bezpečnost (např. proto, že test může být založen na průkazu protilátek a dárci může "trvat" několik týdnů, než protilátky po "nakažení" vytvoří). Spolupráce s dárcem a naprostá důvěra má tedy zásadní význam. V prípadě nevyhovujících výsledků laboratorních vyšetření budete informování.

Průkaz infekce dárce HIV, HBV, HCV, nebo jiných závažných krví přenosných infekcí jsou důvodem vyloučení dárce z dalšího dárcovství.

Údaje o zdravotním stavu dárce se uchovávají v jeho dokumentaci a při zachování zásad lékařského tajemství se poskytuje část z nich do Národního registru transfúzní služby.

Vám odebraná krev a její sližky budou použity pouze v prípadě, že budou vyhovovat požadavkům na jejich bezpečnost a jakost.




Kdo může darovat krev?

7. března 2009 v 8:40 | Maruška =)
Kdo může darovat krev, ale s nutným odstupem času:

  • těhotenství a kojení - odběr za 6 měsíců po porodu (za předpokladu skončení kojení) nebo ukončení těhotenství
  • chirurgický výkon s hospitalizací - minimálně 6 měsíců
  • přijetí transfúze nebo léčba krevními přípravky - 6 měsíců
  • ambulantní chirurgický výkon a trhání zubu - minimálně 1 týden
  • stomatologické ošetření (plomba) - do následujícího dne, není-li zánětlivá komplikace
  • endoskopické vyšetření a léčba pomocí katetru - 6 měsíců
  • akutní glomerulonefritis - doběr za 5 let po vyléčení
  • revmatická horečka bez následků - za 2 roky po uzdravení nebo za 5 let od poslední opakované atace
  • vředová choroba žaludku a dvanáctníku - odběr za 6 měsíců po skončení léčby
  • žilní trombóza - za 6 měsíců po skončení antikoagulační léčby
  • kapavka, syfilis a sledování pro pohlavní chorobu - odběr za 1 rok po vyléčení
  • sepse - odběr za 1 rok po vyléčení
  • virová hepatitida A a infekční mononukleóza - odběr za rok po vyléčení
  • plicní TBC - za 2 roky po vyléčení
  • toxoplazmóza - 6 měsíců po vyléčení
  • borelióza, tularemie, listerióza - odběr nejdříve za 2 roky po uzdravení
  • různá horečnatá onemocnění, průjmy, infekční onemocnění jiná - odběr za 14 dní až 6 měsíců, dle průběhu rekonvalescence, po vyléčení břišního tyfu a paratyfu odběr za 1 rok, bylo-li vyloučeno bacilonosičství
  • úzský kontakt s nemocným s virovou hepatitidou B a C nebo nosičem viru - odběr za 6 měsíců
  • jednorázová riziková příhoda (viz poučení dárce krve) - odběr nejdříve za rok
  • přisáté klíště - odběr za 4 týdny
  • po návratu z tropů, malarických oblastí a některých zemí mimo Evropu - 6 měsíců
  • potřísnění sliznice nebo poraněné kůže cizími tělesnými tekutinami - 6 měsíců
  • tetování, piercing, akupunktura mimo zdrav. zařízení - 6 měsíců
  • pobyt v nápravném zařízení - 6 měsíců
  • očkování živými vakcínami - 4 týdny
  • očkování proti hepatitidě B - doporučujeme za měsíc (Přítomnost očkovací látky v krvi by mohla zkreslit výsledek laboratorního vyšetření, které se po odběru provádí.)
  • fixace pevnám obvazem (sádrou) - do odstranění, neoperovaná zlomenina - do zhojení

Kdy nemůžete darovat krev?

7. března 2009 v 8:27 | Maruška =) |  Dárcovství krve
Kdy nemůžete darovat krev

Odběru choďte jen když se cítíte zcela zdávi. I při mírných potížích, jako je rýma, opar na rtu, lehký pocit mrazení, pocit ztuhlosti svalů, může být přítomen nějaký virus ve Vaši krvi a ten může imunitně oslabeného příjemce krve způsobit smrtelně končící onemocnění.

Krev se nemsí odebírat u lidí, kteří žijí rizikovým způsobem života, tak jak je uvedeno v "Poučení dárce krve".

Dále u lidí, kteří prodělali následující nemoci:

  • mimoplicní TBC
  • některé tropické nemoci
  • nemoci srdce a cév - hypertenzní nemoc od II. stádia, ischemická choroba srdce, srdeční nedostatečnost, poruchy srdečního rytmu, revmatická horečka s následky, cévní mozková příhoda, tepenná trombóza, opakovaná žilní trombóza
  • chronické těžší choroby žaludku, střev, slinivky, ledvin, plic, chronický zánět průdušek
  • výrazné poruchy žláz s vnitřní sekreci, cukrovka, výrazné poruchy zukového hospodářství
  • závažná alergická onemocnění, astma, anafylaxe
  • autoimunitní choroby, systémové revmatické choroby, systémové choroby pojiva
  • kožní nemoci - generalizované, chronické zánětlivé, ekzém při rozsáhlém postižení nebo je-li v místě vpichu pro odběr krve (loketní jamce)
  • nemoci krvetvorby a krvácivé choroby, trombofilní stav - vyloučení je z přístrojových odběrů
  • zhoubné nádory
  • degenerativní a zánětlivá onemocnění nervová, spongioformní encephalopatie v rodině, psychózy, výrazná slabomyslnost, závislost (alkohol, drogy), dlouhodobé užívání psychofarmak, epilepsie
  • choroby neznámé etiologie, glaukom, hluboké záněty rohovky, záněty cévnatky, retinopathie
  • stav po odstranění sleziny, nebo jiného orgánu, jestliže má nepříznivý vliv na zdravotní stav
  • stav po transplantaci rohovky a tvrdé mozkové pleny
  • zvětšené mízní uzliny s nejasnou diagnozou
  • léčba růstovým hormonem nebo jinými extrakty z podvězku mozkového
  • užívání léků obsahujících eretinát nebo acitretin
  • pobyt delší dobu než půl roku ve Velké Británii a / nebo Francii v letech 1980-1996, nebo přijetí transfúze tamtéž (bez časového omezení)
  • prokázané nosičství virů žloutenek, HIV (též u sexuálních partnérů) a jiných infekcí

Jedna čárka dobrý, dvě špatný

3. března 2009 v 20:05 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Viděli jste francouzský film TAXI, TAXI 3? Tak si určitě pamatujete na scénu, kdy onen Daniel (taxikář) měl za uchem jistý test (všichni víme jaký, že ano? =D)... Když se otec jeho přítelkyně ptal, co to má, říkal že je to (už nevím co), ale prý že jedna čárka = dobrý, dvě čárky = špatný... Generál se podíval a viděl dvě čárky... A podotkl to... A Daniel na to: "Vždyť říkám, že je to špatný..." =) Tak tohle mě napadlo, v sobotu... A taky minulý měsíc... Ale naštěstí jsem opět měla více štěstí než rozumu... A tudíž jsem měla možnost opět poznat jen tu jednu jedinnou.. =) A díky bohu za to!

Poučila jsem se snad (?)! Musím... neb tolik lékáren, abych to mohla střídat v mém okolí zase není. =(


Den "D" aneb testy

3. března 2009 v 19:55 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Táááák den "D" už máme naštěstí zasebou =)... Ano, milí vážení včera jsme konečně psali nám slibované připouštěcí testy... Sice jsem byla v neděli frajerka, že to nebude tak těžké, že přece jenom něco umím... Ale v pondělí mě už ráno mé sebevědomí opustilo až do doby, než jsme před půl druhou hltali výsledky na nástěnce... =) Naše široké vědomosti či mnohdy i hluboké nevědomosti jsme předváděly dvě hodiny... Já naštěstí jenom hoďku neb test z ošestřovatelství jsem psát nemusela se Zuzkou. O to víc, se pak naše nervozita stupňovala, když jsme seděly na chodbě a do devíti se ještě šprtaly... =( Ovšem jsem zjístila, že test ze somatologie hotová fraška. Neb, ti co byli 14 dní zpátky ve škole, kdy jsme v somině nacvičovali zkušební testy, právě podobný test jsme dostali od učitelky. Zajímavé bylo tam až nápadně mnoho stejných otázek... =) Ale co... Myslím si, že ikdyž jsem se na to až tolik neučila jak jsem si představovala... Neb se mi pak fakt nechtělo a taky proč... Somina je učivo prvního ročníku, ve třetí a čtvrtém se už pak jenom opakuje k matuře... =) Mno a já věděla že mi to určo půjde... (Stresuji ale vždycky, to víte.. jsem takový ten typ člověka)...


Oše prý bylo těžší... Místy i pro některé tipsport.. =) Ale co hlavní je že už to "máme" v kapsi a že naším dalším radovánkám už nestojí nic v kapsi... Zatím! To pak příjde... Už za měsíc! =( Mno, jj ale kdyby jste viděli holky předtím než byly výsledky... Některé se začaly i modlit, aby jím test dopadl dobře. Naše "kartářka" Kačka měla ruce málem amputované, jak jsme chtěly vědět, jak to všechno dopadne... =) Mno, a co já měla... =) Celkem přívětivé karty.. Takže pokud se nic zvláštního neudá, tak maturitu bych měla taky zvládnout neb mi vyšlo že do tří měsíců budu "něco" oslavovat... =) Tiše jen doufám, že to nebudou jen mé již kulaté narozeniny, které se kvapem blíží... =) (Jj už za měsíc =( )...

Nebudu vás dlouho napínat a tak jednodušše a už i s klidnou dušičkou řeknu, že testy mám úspěšně za sebou =)... Naštěstí... Ovšem dvě naše spolužačky takové štastí neměly... To víte, nervy zapracovaly, mozek se zatvrzele bránil všelijakým úplatkům a prosbám a tak to dopadlo...

Sumasumárům ze sominy z celkových 108 bodů jsem svými vědomostmi vybojovala 92. (Mno, chybičky se vloudily, ale na co fakt nezapomenu je pojem CORTEX CEREBRI to jest pojem, který jsem v pondělí viděla poprvé v životě a nejen já! Mno, tak nevím, prý je to šedá mozková kůra, ale nedivím se, že to neznám, neb to jedinné mi nejspíš chybí =( =D). Z němčiny z nějakých celkových 44 bodů jsem měla 38. Aspoň tedy myslím, že tak nějak to bylo.. A test jsem pak splnila na 81%... Takže si myslím, že je to nadmíru slušný výsledek... =)

Zdravý člověk má tisíce přání, nemocný má jen jedno...

3. března 2009 v 18:42 | Maruška =) |  Příběhy z praxe
Myslím, že nemusím zdůrazňovat jaké... Možná jste tohle motto už viděli někde napsané. Možná ho dneska vidíte poprvé... Tohle mi dneska říkal jeden z mých pacientů. Donutilo mě to o tomto výroku přemýšlet...

V nemocnici pomáháme lidem, pacienti až na vyjímky jsou nám vděční, ale přestože pacient při vstupu do nemocnice "se odevzdává" do rukou schopných lékařů a skvělých sestřiček, mnohdy jej medicína i samotní lékaři či sestry zklamou...


V nemocnici se setkáváme s nemocnými... Každý pacient je jiný nejen povahově, ale i podle diagnózy. Každý pacient jinak snese pravdu o své nemoci, mnohdy se jen těžko vyrovnávají se svými nemocemi. Ale většinou všechny i ty nevěřící spojuje jedno - víra v uzdravení. Mnohdy víme my zdravotníci, že pacient má minimální šance na přežití, ale i tak nesmíme pacientovi brát naděje na uzdravení. Naděje umírá poslední. Sama jsem zažila na vlastní oči i pacienty, kteří už jak bych to řekla... Kteří už dožívali... O tyto pacienty je obzvlášť těžké se starat.
Musíte mít dvoj-, někdy i trojnásobnou dávku emapatie, musíte umět pacienta ošetřovat tak, aby z vás nevycítil, že už i vy jste ho "odepsali".

Správné rozhodnutí?

3. března 2009 v 18:26 | Maruška =) |  Příběhy z praxe

Vím, že z mé pozice se nehodí, ba dokonce ani nemůžu odsuzovat rozhodnutí některých pacientů či jiných jejich příbuzných, ale jsou opravdu věci, nad kterými se nejde pozastavit... Ale co opravdu nesnáším a nejsem sama, je to když zákonní zástupci své nemocné děti nechají v nemocnici samotné. (P.S. Já sama jsem doposud na dětském odd. praxi neměla, ale to co zde budu uvádět za příklady, tak to mám od svých spolužaček =( ). A opravdu, toho co jsme si už pomalu za ty dva roky praxe užily by se dalo vydat na pěkně tlustý román...

Ale vraťme se k těm dětem... Malé dítě je obzvlášť choulostivé na změnu prostředí. A když takovou změnou je např. nemocnice, kde rodiče nemá 24 hodin na blízku nese to mnohdy těžce... Odrazí se to nejen třeba na psychice, ale i na somatickém vývoji...


Stalo se, že jedno dítě mělo být propuštěné domů... Když si pro něj přišla matka nejprve si věci dítěte nechala na sesterně u sestřiček s tím, že si půjde ještě nakoupit a dítě si vyzvedne za dvě hodiny.

***

Jiný příklad byl, když jiná matka nechala své sotva 3 měsíční dítě v nemocnici samotné. A přitom v dnešní době existuje možnost a dost často využívaná, že jeden z rodičů si připlatí a s dítětem může být v nemocnici. V případě takovéhoto "prcka" bych já neváhala ani minutu v rozhodování, ikdyby to mělo stát kolik chtělo...

Takových příkladů bych mohla uvádět spoustu, ale myslím si, že pro ukázku to stačilo... =)
A pokud ne, zkuste si Vy sami milí rodičové představit, jak by Vám bylo, kdyby jste byli VY na místě vašeho potomka! Já chápu, že každého k nějakému tomu rozhodnutí vedly více či méně závažné důvody, ale nejhorší je když se člověk začne na něco vymlouvat.


Já jsem jako malá byla v nemocnici snad jen dvakrát. Když mi bylo asi dva roky, měla jsem prý vysoké horečky či co to bylo... Z té doby si pamatuji, jenom pustou chodbu s několika židlemi a nějakou tou skříní. A pak si taky pamatuji, velký plakát sirupu panadol! (A to si fakt pamatuji přesně, sice nevím proč zrovna tohle mi utkvělo v paměti, ale budiž). Pak jsem byla znovu v nemocnici asi v pěti či šesti letech, kdy jsem byla na tonzilektomii (tj. odstranění mandlí). Z tohoto pobytu na ORL si pamatuji mnohem více, dá se říct, že z toho mám ještě teď noční můru. A nejsem sama, s kamarádkama se kterýma jsem o tom mluvila, jsem zjístila že v oné nemocnici, kde jsme byly hospitalizované máme prostě jednotné zážitky... Nejvíc dramatické pro mě tenkrát bylo, když mě po zákroku starší sestra neustále vynadávala za to, že mám prostěradlo od krve. Chápu asi se jí to nelíbilo několikrát denně převlíkat, ale vzhledem k tomu, že dítěti se těžko vysvětluje a ještě těžší je to pak, když to dítě má plnit, ale řvát po dítěti, kvůli prostěradlu?



Vzorná příprava připouštěcím testům =)

1. března 2009 v 13:28 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Venku je tak pěkně... Počasí jako pro skvělou přejarní procházku dělané... Leč já musím sedět dneska doma a učit se... =( Pravda, teď se ještě neučím... Jde na mě nějak únava. Mno, jj ponocování to je nejhorší... Snad to kafe dneska zabere, tak jako včera... Ale obávám se, že budeme mít spíše funkci uspávací dneska... Obvykle na mě kafe působí vžycky obráceně než potřebuji. A nejen to kafe. Při pohledu na napodobeninu Snežky v našem pokoji... =) Nebo ještě lépe řečeno na mém stole se mi zrak klíží ještě víc... =( Co na tom, že bych se měla prodírat somatologii. Opakovat, opakovat a opakovat... Ale, když mě se nechce... =(

Ale na druhou stranu MUSÍM! Poněvadž nejen chci, ale opravdu mnohdy mám víc´štěstí než rozumu... Bych o tom pmohla povídat dlouhé hodiny... =) Zrovna včera jsem měla taky pořádné štěstí... A už kvůli tomu bych se měla učit... A pak samozřejmě taky, proto abych odmaturovala... Neb pokud neprojdu těmi zrádnými testy tak si o matuře můžu letos nechat zdát... =(

Takže sotva do sebe to kafe otočím, zahraji si na podporu myšlení jednu hru Spideru a půjdu se nechávat unášet nad všemožnými a nemožnými, obdivuhodnými a neskutečnými orgány lidského těla... =)


Připouštěcí testy

1. března 2009 v 8:44 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Téda, tak ve čtvrtek jsem se dozvěděla, jak jsem dopadla na připouštěcím testu z němčiny... =) A můžu vám říct, že mě to i docela potěšilo... =) Splnit na 81% test, mno tak jsem si ani nevěřila... Pravda, měla jsem mnohdy i nějakou tu zbytečnou chybičku, ale co nervy pracovaly, a já vím, že některé věci jsem si musela číst několikrát, jak jsem byla nervózní.. =)

Tak němčina už je v pohodě... Ale za to somina... Mno, nevím nevím... zítra píšeme sominu, tak mi držte pěstičky =)... Mno, musím se na to ještě podívat, neb ještě jsem neměla kdy... V pátek jsem totiž zůstavala v NJ a přijela jsem až včera v devět hodin... =) Takže to odpolední učení jistí... Ale co, ještě musím si chvíli oddechnout, uklidit apod... A pak nechci se kvůli toho zbytečně stresovat, myslím si (jako jedinná ze třídy), že somina nebude až zase tak moc těžká... A pak, všechno to jsou věci, které se učily v prváku a ve třeťáku a čtvrťáku se jenom opakují... =) Větší strach bych měla spíše z oše, kdybych ho psala... Ale to naštstí nemusím... Pravda, ikdyž učitelka chtěla, abych si ho i já a Zuzka napsala... Takový zájem o to projevila v pondělí... Tůůůdle nůůůůdle... Jsem blázen ne, ještě bych se dobrovolně učila či spíše opakovala učivo ošetřovatelství od prvního do čtvrtého ročníku. Což je vyobrazeno asi v sedmi knížkách s průměrným počtem kolem 150 stránek... Nejsem blázen ani dobrovolný sebevrah... =)

Taky tento týden ve čtvrtek třídní přišla s chytrým dodatkem, že letos pokud někdo neprokáže třeba jen byž základní znalosti v testu, tak nemusí mu být poskytnuta ani možnost druhého (opravného) testu a to by pak znamenalo Adiós... =(

Pak byla ještě naše třídní mírně vytočená našimi móresy... Že jako třída nechceme, aby byly výsledky veřejně uveřejněny ve škole... A každý by tak ze školy mohl vidět kdo dal a kdo nedal připouštěcí testy.... Tohle jsme už probírali v somině s p. uč. Czengeovou a ta nám slíbila, že to nějak zařídí, ale maličko asi na to zapomněla neb tříní o ničem nevěděla... Tak "celá" ochotná to šla řešit s vedením školy, kde předložila náš návrh... Asi po 15 minutách přišla s řešením, že tam nebudou jména, ale čísla podle třídního výkazu... Takže nic moc originálního... Ale co, prý podle jejích slov se to MUSÍ vždycky vyvěsovat. Houby nic se nemusí! Zase všechno bere až moc vážně!.... ale co, aspoň, že tam nebude seznam jmen a občasně se střídající slovo dal/nedal... =)


Praxe v "Motýlku" - den první

1. března 2009 v 8:18 | Maruška =) |  Z deníku maturantky
Už před časem jsem se zmiňovala o tom, že budu mít s Markét praxi v dětském centru. Původně jsme praxi měli mít 14 dní, ale protože minulý týden jsem byla nemocná =(, tak se oněch 14 dní zkrátilo jenom na jeden týden... Což není moc, vezmeme-li v úvahu, že praxi máme jenom úterý a středu =(...

Takže v úterý ráno (24.2.) jsme se s Majki vydali vlakem do Kopru... =) Z vlak. nádraží v Kopřivnici jsme pak rychlejším tempem spěchaly směr dětské centrum... Kde jsme byly obě přidělení do mladší autistické třídě... =) V té samé třídě jsme loni byly s Markétou a uč. Vrbkovou na exkurzi, neb právě do ní chodí i "Markétina" Linda, o kterou se od prváku stará... (Loni jsme s Marketou vypracovávaly práci o autismus a jako kauzuistiku jsme si vybraly Lindu).

Co to vlastně autismus je? Mno, CD s onou naší prací jsem shodou okolností půjčila, ale co budu se vám to snažit nějak stručně vysvětlit. Autismus je porucha kognitivních (myšlenkových) funkcí. Dítě jako by žije ve vlastním světě - neraguje např. na své jméno, často působí dojmem že neslyší, nemává na rozloučenou, neukazuje ukazováčkem na zajímavé předměty, špatný oční kontakt (nedívá se na to co my), raději si hraje o samotě a vydrží si hrát dlouhé hodiny, neobvyklá fixace na hračky atd... Těch příznaku je mnoho, ale vybrala jsem takové ty typické a nejčastější... Tato nemoc, nebo jak chcete porucha se dá diagnostikovat v ČR jen na dvou místech (a teď si nejsem jistá jestli to řeknu dobře) v psychologických poradnách v Praze a v Brně. Nemoc se diagnostikuje myslím až od tří let.



Když jsem se dozvěděly, že teda budeme ve třídě u paní Marušky, tak jsme věděly jak náš den asi bude vypadat... =) Ono právě autisté namají rádi velké změny a všechno musí být podle jejich zažitého harmonogramu. Až jsme se divily, jak nám ten den rychle utekl =(... V "naší" autistické třídě je šest dětí - pět holek a jeden kluk.


První, čím v této třídě začínají den je ranní přivítání, kde se pomocí kartiček VOKS (výmněný obrázkový komunikační systém) snaží s autisty dorozumívat. Já měla už z loňska některé takové kartičky vyfocené, ale nejsem si jistá, jestli je teď už mám zase v PC... Doplním, to třeba příště... Jedodušše na obrázku je většinou nějaký symbol či nějakým obrázkem naznačená nějaká činnost či předmět. Kartička je doplněna i textem, co to je... Ráno se teda představí a ti, kteří už to i ovládají, tak si klidně i podají ruce a přivítají... Řeknou si jaké je venku počasí, jaký je den, roční období a měsíc. To vše zabere poměrně dlouhou dobu, poněvadž při práci s autisty člověk musí mít svatou trpělivost. Všechno se jím musí několikrát opakovat, a mnohdy se stane ( u těch, kteří i mluví), že na všechno v afektu odpoví dobře, ale když se pak učitel cíleně ptá, tak to co v afektu věděl, už neví a řekne něco jiného, např. (jméno dítěte) jaké je venku počasí? A odpověď je duben. Všechno bylo duben - den v týdnu, roční období, počasí... =) Po tomhle ranním kruhu, nebo jak to přesně nazývají se jde na svačinku, což je asi o pů desáté. Přesněji tedy první se jde na záchod a pak do jídelny. Autisté mají v jidelně vyhrazen "svůj" stůl, nad ním mají i onu "nástěnku" s VOKS obrázky, respektive jen s obrázky svačina a oběd, kde děti pak přilepují (vše je na suchý zip) své donešené obrázky... To je pro ně signál, kam jdou... Kdyby jste jím jenom řekli, že půjdou jíst, nebudou vám rozumět. Pod nástěnkou je pak ještě taková přihrádka s celými černými kartičkami, která znamená že se vrátí do svého běžného programu po svačině. Po svačině jdou, ale hned zase na WC. Pak mají asi půl hodinky převstávku a jdou do dílny, kde něco s pomocí učitelek něco tvoří z hlíny.. =) Fakt super, mnohdy jsem si připadala nemotornější než to dítě... =) Ale jinak to ty děti baví, zvláště když mají válet těsto a nebo rovnou něco vykrajovat či jenom do něj píchat špejlí. Pak se umyjí, uklídí vše! To je taky dost důležité. Učí se postupně samostatnosti a úklidu a vrátí se zpátky do třídy. Děti, které jdou domů dříve (nechodí do družiny, ale rodiče si je vyzvedávají) jdou na oběd pvní. Před obědem se, ale už oblékají do svých věcí, ve kterých přišli. A o půl dvanácté jdou na oběd. Ve dvanáct pak, ti co jdou do družiny a nebo jedou svozem domů... A tady pak po obědě naše praxe končí... =) Pravda, ještě jsme musely trpělivě vyčkávat, než děti všechno během 30-45 minut všechno sní... Obvykle jím jídlo dlouho trvá, ale co to je přece maličkost...