Červenec 2009

Horoskop

31. července 2009 v 8:49 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Četla jsem si dneska horoskop na měsíc červenec. Brzo já vím. =) Ale když ono to ani dřív nejde... =) Jedině tak poznám jestli se to splnilo nebo ne. A věřte, krve by se ve mě člověk nedořezal, jak jsem ho četla. Škoda jen, že jsem si ho nepřečetla na začátku července. Věděla bych hned kde se stala chyba. =( A mohla bych si ušetřit pár slz.


A tady už pro ukázku jedne z nespočetného množství horoskopu na internetu pro mé znamení (beran) =D.

Osobní život teď bude oplývat žhavými zážitky a událostmi. Z hvězd se může jevit, že nutně potřebujete změnu v citové oblasti a silnější zážitky. Odtud je jen krok k něčemu nemoudrému, čeho byste se mohla dopustit - obelhání partnera a zranění jeho citů. Rozmyslete si, zda stojí za to riskovat vše pro chvilkové dobrodružství.


vžitý harmonogram

31. července 2009 v 8:23 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Fakt, když se v mém diáři objeví slovíčko volno a já můžubuď ráno déle spát a nebo budu mít pro sebe více času, zkazí mi náladu hned ráno buď mé věčně otravné sestry a nebo mí drazí rodičové. S otázkou typu: "Ty nejdeš dneska do práce?" mě už dokážo vytočit, zvláště pak když mě vidí tak v osm hodin ještě v pyžamu.. =) Tak asi nejdu, páč bych jinak tak dlouho nestrašila v pyžamu, zvláště pak když do práce chodím na šest. Ještě víc mě, ale zvedne ze židle otázka: "A to jako budeš teď dva/tři/ čtyři dny doma? Nebudou ti chybět hodiny?" Jo, tohle dneska řekl taťka. Ujistila jsem ho, že jeho dcerunka ať se to nezdá, tak dělala v červenci čtrnáct dvanáctek, takže si myslím, že si nějaké to volno zaslouží. =D Myslím si, že 161 hodin jakožto první pracovní měsíc stačí, ne?

Chápu, že narozdíl od mého rodčovstva jím nejspíš narušují jejich vžitý harmonogram, že nechodím pravidelně každý den do práce, ale proč pak asi? Oni dělají osmičky, jo dvanáctky dělá taťka když má noční. Ale já dělalal dvanáctky celý červenec. Až v srpnu budu mít i něco málo osmiček =).

Harlequin

31. července 2009 v 8:14 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Z odd. jsem si půjčila dvě haleqiunky... Nijak zvlášť jsem si je neprohlížela předtím, než jsem si je odnesla. Prostě brala jsem to jako zábavu do vlaku a hlavně pak večer na nádraží, když "dlouho" čekám na vlak.

Začetla jsem se tedy večer do jedné z knížek. Už po prvních několika stránkách jsem se do toho pohltila, tak že jsem s rychle ubíhajícím časem musela pravidelně sledoat, kolik je vůbec hodin, neb bo mi vlak mohl ujet. =D Ve vlaku jsem si knížku otevřela znovu a četla jsem až do Studénky. Když jsem vystupovala, mrzelo mě že nejedu dál a že nemůžu číst... Jsem byla schopná číst i při cestě domů. Vzhledem k tomu, že chodím podél kolejí nevím jestli by to bylo nejbezpečnější.

Doma jsem pak ještě před spaním knížku dočetla. Nějak jsem se pohltila do čtení knížek. Zvlášť těch, které nejsou v seznamu povinné četby =).


Panebože mami, copak jsme pobožní? =D

30. července 2009 v 20:05 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Historku, kterou vám budu vyprávět, tak ta se stala v rodině. =) Ve sklepě máme ještě pořád spoustu věcí, které se odváželi z bytu po prababičce, která kdyby se letošních narozenin dožila měla by 87! Tento krásný věk jí bohužel byl už odepřen. =( Naše prababička byla náboženský založená. A tak není divu, že jsem v jejím bytě 2+1 našli spusty věcí, který nám jakožto ateistům nic neříkají. Bible, křížky, obrázky madony, papeže a já nevím co ještě všechno =).

Dlouho to u nás leželo ve sklepě. =) Až když to objevila teta Hanka (mamčina sestra), rozhodla se, že si to všechno veme domů... Malé Zuzce se líbila ta malá kostelní bible... =) Jo, mamka jím jako bonus přibalila knihu i o papežovi. A když šly domů, mamina je šla vyprovodit, Zuzina měla kolo a mamča jí chtěla poškádlit, tak řekla: "Zuzi slez z kola, papež se chce vést." Tak Zuzina poslušně slezla z kola a nařídítka si zavěsila, tašku se všemi těmi pro mě nic neříkajícími věcmi. Když už ale zase chtěla jet na svém kole, zeptala se: "A nechce jít už papež pěšky?" =D

Doma prý bratranci na knihy reagovali taky trefně. Libor (ten starší) řekl: "Panebože mami, copak jsme pobožní?" A Hana na to: "Jo, už jsme!"
A Míša (prostřední) tomu se zalíbila ta malá bible takové to skoro kapesní vydání na tolik, že prohlásil: "To je malá knížka tu si možná i přečtu =D." A uvažoval i o tom že by si ji dal i do povinné četby =D.

Jj co všechno člověku neudělá radost, že? =) U nás by se to doma jen válelo a při nejlepším v zimě by jsme to hodili do kotle. =)

Napřes rok možná k moři =)

30. července 2009 v 19:54 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Jo, léto sice ještě neskončilo, ale to vůbec nebrání tomu, abych si s mým miláčkem plánovaa příští rok =)... Chceme totiž jet k moři - do Chorvatska. =) Začala jsem tudíž od nynějška listovat všemožnými cestovkami, zjíšťovat, co se mi líbí a nelíbí a hlavně počítat, kolik máme šetřit... =D. Pravda je ještě fůra času do příštího léta, ale co člověk musí mít nějaký cíl, ne?



Dneska když jsem čistila bazén (chtěla jsem se koupat, ale pak jsem stejně do něj ani nevzlezla =D), přemýšlela jsem nad tím, že jeslti tedy příští rok pojedeme opravdu k do toho Chorvatska, tak jak to udělám. Nesnáším totiž koupání v přírodních a nechlorovaných nádržích, říček, jezer atp. A moře přece je slané, ale neobsahuje chlór! Vždyť i já náš bazén doma čistím tak pořádně před tím než do něj vlezu, jen proto abych se nekoupala s kdejakou havětí. Neb mušky, mouchy, vosy, včely mají z našeho bazénu příletovou rampu. A to radši ani nezmiňuji koupaliště, které sice mají chlorovanou vodu, čištičku, ale za to člověk tam leží jak placka na trávě a je rád, že v horku má svůj flek. Leží tam jak sardinka v plechovce. Očumují ho. A do vody ani nevleze, buď je tam moc lidí a nebo je zase moc studená =(…


Tak jsem zvědavá, jak to dopadne, každopádně se na příští léto těším. =) Doufejme, že tedy si něco vybereme, neb moje požadavky jsou mírně odlišné od reality. Totiž chtěla bych být někde v bungalovu či apartmánu s polopenzí či vlastním vařením to byť jedno =). Hlavně to musí být v klidné lokalitě, s pláží nedaleko. Pokud možno i nějaké to centrum nemusí být takových pět kilometrů vzdálené =D. K tomu všemu ještě dobrá cena a hlavně přiměřeně vybavený bungalov / apartmán. A hlavně všechno pěkné... =) Už mám nějaké tipy, ale stálé jsem ve fází, že hledám, hledám a hledám. Však kdo hledá najde, ne? =)


Opravdu vděčná rodina =(

30. července 2009 v 19:00 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Zjístila jsem, že ještě takový nějaký střet s jednou, dvě mož i třemi rodinami se bude konat, a já budu někde poblíž, tak mě asi brzo vyhodí. Nemám ráda, když se řve. Ale pokud někdo huláká ještě bezdůvodně a vůbec není v právu, tak tím tuplem ne!

Na odd. jsme měli pacienta, který si nepřál, aby jsme rodině podávali jakékoliv informace o jeho zdravotním stavu. Když byl přeložen do jiného zdravotnického zařízení. Přišla jeho dcera, vnučka, či co to bylo já nevím. A když se dozvěděla, kde je začala dělat scény na odd., že jak je to možné že jsme jím to nedali vědět atd.. Že kdyby umřel, tak se to ani nedoví atd... Jo, holt ale když si něco takového pacient sám nepřeje, tak co člověk má dělat.

V tu dobu jsme byli na odd. bez lékaře, takže vlastně příbuzní "zprdli" jen nás. Je to teda velká nespravedlivost, když všechno odnesou sestry a ošetřovatelky za doktory! =( Jj asi to bude chtít začít papat deprex a nebo alespoň lexaurin a možná mi to pak bude jedno =)...

Dlouhé vlasy, krátký rozum

30. července 2009 v 12:35 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Alesoň někdy se potvrzuje pravdivost některých přísloví a pořekadel. Zlatí předci věděli všechno mnohem lépe než my, bez všemožných dostupných knih, vzdělání a hlavně internetu. Ono vlastně dát si dohromady jedna a jedna, je obvyklé jednoduché, ale dát si k tomu ještě všechny okolnosti je už občas někdy jev složitější. =)

Nevím ale příjde mi v poslední době, že jedná má kamarádka, postupně potvrzuje každičkou takovou větu. Nevím, možná se na ní divám příliš kritiky, ale rozhodně co vím, tak jí určitě nezávidím. Nemám to zapotřebí. A vlastně asi nemám ani co. =)

Těžko říct proč dělá některé věci, které dělá. Nevím, ale někdy tak ubližje jiným lidem, kteří kolikrát za nic nemohou. =(

Jak dva blázni =)

30. července 2009 v 12:02 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Aneb venkovani přijeli do města, tak nějak jsem včera vypadala v doprovodu své nejmenované kamarádky v Ostravě. Pravda, kdybych do Ostravy nejezdila v poslední době skoro denně, tak možná bych taky byla jak zmatená včela, ale rozhodně bych nepřemýšlela, nad tím proč je jizdní řád na tramvaje napsán tak blbě. =) Chuděra, zmatená z něj byla, nevěděla skoro která bije... Tak jsem jí to tam v klidečku vysvětlovala.. =D Polopaticky. =D Ti lidé, co stáli za náma museli mít asi fakt dost! Takže už to vidím od příštího týdne chodím snad kanály! Jinak ale byl včerejšek super... =)

Ukázala jsem jak se jede ke škole. To víte, zápis se pomalinku blíží a chuděrka neví, jak se ke škole má dostat jinak než autem, tak jsem s ní jela jako doprovod a vše jí ukázala... =) Snad už je klidná, že trefí i do školy..

Zabloknutý t-zone =(

30. července 2009 v 11:56 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Nevím jak, ale prostě "nějak" =D se mi v úterý odpoledne v práci povedlo zamknout si svůj účet na t-zone.cz. Snažila jsem se seč mi síly stačily, nešlo. Nic nepomohlo přelomit ten pomyslný zámek. =( Napsala jsem tedy už nasraná meil na t-mobile. Jo, odpověď mi přišla asi do půl hodiny... Co a jak s tím... Jenže chtěli po mě puk a ten já jak si si po kapsách nenosím. Takže to odblokování muselo počkat. =) Ve středu jsem byla celý den pryč. Takže zbýval dnešek...


Pustila jsem se do práce, snažila jsem se usilovně bojovat se zákeřným nepřítelem na druhé straně. Nepovedlo se poprvé, podruhé, potřetí,... Po čtvrté jsem se už naštvala a vytočila operátora... Ženská mi sice něco málo poradila, ale pořád nic moc... A pak se přece jenom povedlo.. =) Skoro. Jen stačilo aby mi přišla ještě potvrzující smska, že je můj účet opět aktivní. Jo, čekala jsem jak na trní, a přišla asi po 10 mintách... =) Sečteno podtrženo celé to odblokování mi dneska trvaloasi 20 minut. =( A to tam mají napsané, že je to snadné a rychlé. Ha ha ha... =) Autor nejspíš pojedl vtipnou kaši.

Měsíc

29. července 2009 v 7:22 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Ano, přesně tak včera to bylo měsíc, co jsem se dobrovolně zapojila do pracovního procesu =)... Už jsem tady začátky pracovního procesu hodnotila např. zde. =) Už i na to brzké ranní vstávání v nekřesťanskou dobu jsem si zvykla =)... Práce mě baví, jen doufám, že od září nebudou problémy kvůli tomu ve škole... Ale co, to se ještě uvidí a když tak se to snad nějak vyřeší. =)

Pravda vždycky jsem tvrdila, že nikdy, ani kdyby to bylo jedinné místo široko daleko nepůjdu dělat na internu. A kde že jsem skončila? =) A pak že se nemá říkat slovíčko nikdy, že? =) Jsem tam, neb mi příjde že interna není jenom takové jakou jsme zažily s holkama na praxí na zdravce. Ta, na které teď pracují je úplně jiná. Každý se tam pečlivě stará o každého pacienta. Sestry jenom nesedí a netlachají na ošetřovně. Prostě všechen ten způsob práce je jiný, než TAM, kde se nám ta interna zprotivila... =)

Zákaz krmení!!!!

28. července 2009 v 22:03 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Tak takové napisy jsou k vidění především v ZOO. A možná to dluho nebude trvat a objeví se i u nás na odd. u jednotlivých pacientů =). Možná se vám to bud zdát mírně drastická metoda, čispíše ne humánní, ale opak je pravdou. Neb sotva příjde návštěva, tak naše píle a snažení za celý den, či dva dny je vniveč =(. Uvedu přiklad, a mohla bych jich uvést hned několik =D...

Pacient sám toho moc nepojí, nepopije. Per os, sotva něco málo. A když už tak po většinu času zvrací. Byla mu zavedena sonda, kterou si opakovaně vytahuje, proto musí mít zavázané ruce k postranicím, aby si nevytáhl sondu. Do sondy jej krmíme v pravidelných intervalech, vždy tak aby nebyl úplně přejezený a pak nezracel. Jako výživa se mu dává Issosurce standart. Dosáhne se výsledku a to jest, toho že pacient dva dny nezvrací. Sotva příjde jeho rodina, "nacpe" do něj a to doslova, všechno, co mu přinesla "na přilepšenou". A co se stane? Pacient začne zvracet. A my můžeme plakat nad výdělkem. Můžeme zase začínat od znovu... =(

První neshody

27. července 2009 v 11:36 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Ač jsem tuším, že minulý týden psala článek o tom, jak mi zatím v novém kolektivu nikdo nevadí a vycházím se všema, tak jsem to asi trošinku zakřikla, neb... Objevili se hned dvě osoby, se který mi v poslední době moc v práci nevycházím. Nevím, proč. Neprovokuji, snažím se přizpůsobit atd. ale i tak nevycházíme. Což se v obvykle ve větším kolektivu stává, takže by mě to nemělo až tak překvapovat a znepokojovat. Spíše mě to malinko mrzí... Ale co, každý jsme nějaký. A každý nemá pokaždé hned super náladu.


Doktor je kalibr a nikdo na něj nemůže?

24. července 2009 v 16:54 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Doktor je holt doktro, a co řekne mělo by platit. Ale v posledních dnech si nejsem tímto pravidlem zase až tak dvakrát jistá. Neb i doktor se může někdy seknout... =) Má občas taky špatný den... A pak jsme tu my - sestřičky abychom ho upozornily, na danou chybičku, která se vloudí. =) Myslíme to dobře, nechceme z něj dělat tupce, ale myslíme přece na dobro pacienta.... Ale vděku se nedočkáme... =(

Zrovna včera jsem šla za mladým panem doktorem, aby napsal něco paní XYZ, která měla mít vyšetření a nemohla proto jíst snídani... Řekla jsem mu, že paní kvůli vyšetření nemůžu píchnout inzulín a chtěla jsem, aby doktor předepsal, nějakou flašku (infúzi). A doktor na mě: "Tak ho vynechejte a píchněte až příjde..." Při představě, že paní bude čekat na vyšetření hodně dlouho a dostane se do hypoglykémie jsem se zhrozila... Taktně jsem doktora pozornila, že by měl předepsat nějakou infúzi s inzulínem. Jakou a kolik jednotek měl vymyslet on... =) Vymýšlel to asi deset minut... Ale budiž hlavně že to vymyslel... =)

Bratislava - krásné to město =)

24. července 2009 v 16:44 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Jo je to už asi hodina a půl co odjeli pryč.. Babička, taťka, segra a její přítel... Směr Bratislava. =(
Chtěla jsem jet taky, neb v BA jsem dohlou nebyla.. =( Ale to víte, vymysleli si to zrovna na dnešek, a já zítra a v neděli musím do práce. =( Naposledy snad před třemi lety, když na pohřbě tetě Anušce. =( Jako malá jsem tam jezdila s prababičkou ještě v době, kdy jsme byli ČSR. To byli sotva tři, čtyři roky... Pamatuji si že moje důležitá výbava do vlaku byl časopis Sluníčko =)... Od té doby jsem tam byla několikrát. V patnácti jsem pak měla možnost jes babičkou vlakem krátce mezi vánočními svátky a Silvestrem. Novoroční ohňostroj v Bratislavě - Rači byl nádherný... =) Mnohem lepší než tady ve Studénce, Bílovci, Novém Jičíně a já nevím kde všude ještě. =)

Asi v deseti letech jsem prožila takové menší trauma v Rači, když jsem se nedopatřením ztratila... =) Já z toho málem trauma na celý život, ale zbytek rodiny se tím baví do dnes... =( A každá vzpomínka na BA vyvolává taky vzpomínku na Trenčín. Jednou když jsme tam jeli na dovču za tetou a strýcem, jeli jsme autem přes Trenčín. Krásný hrad učaroval mi na první pohled... =) Pronesla jsem jako malá větu, kterou se mi vysmívají taky ještě dodnes... A to jest: "Jé, mami, půjdeme se na ten hrad taky podívat? Vždyť je to kousek!" Jo, měla jsem pravdu, kousek to byl asi tak 220 km... =D Když jsem tam jela o pár let později s dědou, segrou a babičkou taky autem, jeli jsme opět přes Trenčín. Měli jsme vyrazit až v sobotu, ale protože byly jarní prázdniny další týden, vyrazili jsme už v pátek hned po škole. A měli jsme tenkrát tzv. štěstí, neb následující den trenčínská hradba hradu se zřítila dolu na silnici. =) Tenkrát si segra v BA taky zadělala na problémy s procesuss vermiformis (červovitým přívěškem aneb slepým střevem =D)...

Jo, jj člověk rád někdy vzpomíná na dobu, který je už dávno pryč... =( Ale co.. Já do Bratislavy pojedu možná v září na vinobraní a segry budou muset do školy... =)

Porod doma. Módní trend s rizikem anebo bezpečná záležitost?

24. července 2009 v 16:25 | Maruška =) |  K zamyšení...
Na jistém serveru se objevil článek, o tom, že při porodu doma se chlapeček dostal do hypoxie a stálé je v nemocnici v kritickém stavu. Zajímala mě na tento článek reakce veřejnosti a tak jsem si pod článkem přečetla i diskuzi. A docela jsem se hodně divila. Nevím, co si o tom mám myslet, ale projela jsem snad tři strany komentářů a ani jeden komentář, který by se dané matky zastal. Samá kritika. Na jednu stranu je to jasné jak facka, ale na druhé? Kolik žen mělo komplikace při porodu v nemocnici? A kolik jich v nemocnici už zemřelo?

Jiný člověk (nějaký chlap =D) psal, že porody doma jsou "moderním trendem", jsou ale i nejsou.. Neb porody doma už se dělaly kdysi dávno před mnoha lety... =D Takže to není jen tak halabala... A to že ve většině případech byly úspěšné, svědčí o tom i fakt, že po světě běhá spousty lidí, kteří by tady být nemusely, kdyby se jejich prapraprababičky, praprababičky, prabaičky a samozřejmě taky prapradědečkové atd.. nenarodily doma!


Nějak už si "tam" zvykám =)

21. července 2009 v 17:31 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
V novém kolektivu a hlavně v práci jsem už čtvrtý týden. Dneska jsem měla volno a tak jsem pomalinku začala ony čtyři týdny bilancovat. =) Začínám si pomalu a jistě uvědomovat, svou zodpovědnost. Ne, že bych si ji na praxi během školy neuvědomovala, ale přece jenom tam za naši "práci" měly zodpovědnosti i naše učitelky. A hlavně nám stály neustálé za zadkem... Ve třtáku pak na měsíční praxi to byl pro nás hotový ráj, učitelky nám do toho nekecaly, a sestřičky většinou věřily, že to zvládneme samy... =) Ale teď, když to musím, opravdu udělat sama.. Mívám někdy strach. Zvláště teď, když jsme se s holkama asistentkama "otrkaly" a samy odebíráme krev, aplikujeme ATB i.v., zapojujeme infúze a taky kanylujeme =) apod.. Ano, poslední tři činnosti jsou věci, které správně zdrav. asistent v kompetenci nemá, ale jsem tak stejného názoru, že když mám stejnou školu, jako "poslední sestry", které vyšly dva roky přede mnou, tak zvládám teoreticky i tyhle kompetence... Bohužel, tohle se na praxi nenacvičovalo a tudíž mne občas ovládne panika, jestli to dělám opravdu dobře... Jinak jsem si už snad i zvykla na to ranní vstávání a pozdní příchody domů =). A i ty noční už dá se říct zvládám, ještě ne na jedničku, ale možná na dvojku nebo trojku už jo =D...



Recept na chmury =)

21. července 2009 v 11:43 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Ráno jsem se celkem dost potěkala s maminou a se segrou... To víte zase vstala "zadkem hore... =) A tudíž ikdyž má blbou náladu ona, musí jí mít všichni. =)... Chodila jsem tam a zase zpátky po místnosti, nevěděla už do čeho píchnout. =) A tak jsem si udělala papu =) a zavřela se do obýváku. Pustila DVD. Jo, sice romantika od Rosamundy Pilscher, ale za to v celá v němčině... = Bomba, moje mysl se tak zregenerovala díky tomu, že teď bych měla snad i sílu jít kácet stromy. =)

Škoda jen, že těch DVD od Rosamundy Pilscher mám jen 11, neb bych jich někdy potřebovala více.... A z takovou už by mě to pak nebavilo poslouchat. =( Jen kdyby ta němčina nebyla takovým nedostatkovým zbožím. Všude je samá angličtina až je mi z toho zle.. =( Ale přitom němčina má taky své kouzlo. A mnohdy i nápadité filmy. =)


Díky za každé "normální" ráno =)

21. července 2009 v 9:07 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Včera jsem měla trošku hektické ráno. Malinkým nedopatřením jsem si v neděli večer před spaním natočila budík o hodinu později než vstávám do práce. =( Mno, čtyři hodiny možná i protože jsemcelé dva roky na praxi vstávala ve čtyři. A nějak mi nedošlo, že musím vstávat asi dříve. =)


A tak zatím co jsem si hezky snídala málem jako král opůl páté. Tak mi došlo, že už jsem dávno měla jít směr ad nádraží. Rychle jsem si informaci z mého šokovaného mozku ověřila v jízdním řádu a málem to se mnou seklo. =( Nikdy, opravdu nikdy za celé čtyři roky, co jsem jezdila na zdravku jsem nezaspala. A teď? Rychle jsem popadla tašku, boty a utíkala ke dveřím, ač jsem věděla že daný vlak ve třičtvrtě už nestihnu. Trochu nechápavá mamina na mě hleděla, ale co říkala ani nevím, nějak jse to nestihla poslouchat, či lépe řečeno nestihla jsem se na to soustředit.

Cestou mi zvonil mobil. Mamka. Jo, jedna důležitá informace - prý jsem si nechala doma svačinu. Mno, jj ale co vracet se mi nechtělo, takže smůla. Cesta od nás na nádraží podél kolejí trvá cca 15-20 minut. Mě trvala 10. Ale i tak jsem vlak nestihla. =( Jela jsem tedy až o 45 minut později. Mězitím jsem napsala staniční, že příjdu asi dneska o něco později. Odepsala mi, že to jest v pořádku. =) A stres přestal být stresem...


Ve Svinově jsem se dobelhala na mosty a počkala na tramvaj č. 3. Před nemocnicí jsem byla něo málo před šestou. =) Než jsem se dobelhala do šatny a z šatny nahoru na odd. ubělo další deset minut. A tudž mé spoždění jen deset minut... Mno, nic že =) Staniční taky na mě: "Co tu děláš tak brzo?"

Spokojený člověk =)

18. července 2009 v 18:42 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Tak prý jsem podle našich a ještě dalšíh lidí, po dlouhé době nejspokojenější člověk v republice. Páč ani těm poslancům se jejich platy nelíbí, když si je mají neustálé tendenci zvedat... =) A já po dvou odpracovaných dnech v červnu, za které mi přišla už výplata na účet jsem byla rozzářená jak sluníčko.. =) A co až dostanu výplatu za červenec, kdy jsem v nemocnici skoro pořád.. =) To už abych šla pak pro výplatu s kufrem =D...

Nejsem zlatokopka (bohudík nebo bohužel? =D) a tak se spokojím i smálem a nebudu remcat jako celý národ, že má neustálé málo! Myslím si, že i to málo stačí někdy ke štěstí. A pak všechno si za peníze přece nekoupíte! =)

Rozhodně nebudu tvrdit, že tam kde dělám jsou platy vysoké až až...Ale prozatím mi to opravdu stačí.. Bydlím totiž a ještě nějakou dobu budu u rodičů, od září budu zase i studovat, rodinu svoji prozatím nemám, a tak proč si ručky své roztahovat a dávát tak společnosti najevo, že chci víc. Myslím si, že takový plat jaký mám mi fakt prozatím bude stačit... =) O tom jestli bude nebo nebude, tak to si povíme později, až se osvěčí vše v praxi... =)


Celá, neutopená =)

17. července 2009 v 7:37 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Konečně jsem se toho dočkala a včera jsem letos poprvé oblékla plavky a vlezla do bazénu. Kupodivu celé, neutopené sedím před pc. Sotva se ale objevím v plavkách venku slunce zaleze... Pravda ani Greenpeace by ze mě neměl radost, kdyby mě museli tahat do vody... V bazéně tedy přes své velké usilí a mírně drkotající zuby jsem vydržela asi půl hodiny. A to jsem si myslela, že se budu opalovat! Houby, byla jsem ráda že můžu být ve vodě, kde je alespoň teplo... =)

Ale co hlavně že už jsem v tom bazéně byla, neb plánovala jsem si to už na konec května - na svaťák, že do něj polezu, ale nějak na to nebylo počasí. =( A teď buď to počasí bylo a já nebyla doma a nebo jsem zase byla doma a bylo hnusně, že bych se za takové počasí až styděla být matkou přírodou. =)