Červenec 2009

Dvě noční po sobě

17. července 2009 v 7:28 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Mít dvě noční po sobě to je tedy něco. Zprvu jsem si myslela, že to nezvládnu, ale teď když už je mám za sebou se jenom usmívám. =) V úterý noční byla trochu divočejší.. Mě opět bylo blujno z toho horka a tak jsem si vzala prvně novalgin od bolesti, ten nepomohl a tak kolem půlnoci mi sestřička píchla do žíly torecan. Ten už zabral v plné své síle... =D Problém ale byl že se mi po něm chtělo šíleně spát... =( Jinak si myslím, že ta noční utekla celkem rychle. Měly jsme příjem, posléze i ve středu.. =) Jak tak zjíšťují nemám noční bez příjmu, takže to se fakt těším na srpen, neb noční mám čtyři =(...

Ve středu už mi bylo hej... Vysmátá jak lečo. Oproti útrku byla i celkem klidnější, pacienti konenčně mohli spát, protože už nebylo takové dusno. Něco málo sprchlo a tak jsme byly spokojené i my. Akorát jeden pac. nespal, pořád se šuchlil z postele na vozík a z vozíku zase na postel... Svou jízdnou drahou si to mířil vždycky před ošetřovnu a tak to vypadalo, že nás hlídá, jestli vůbec pracujeme. =) Po půlnoci jsme měly příjem, zaplnily jsme tak poslední volné místo a tudíž jsme plní až po střechu. =) Čas do jedné ráno strašně rychle utekl, ale od té jedné se vlekl, že to až možné nebylo.. =( Marta mě naučila vykazovat v počítači jednotlivé věci pojišťovnám, tiskla jsem si i sama žádanky na zítřejší odběry a pak jsme psaly blbečníky (sesterskou dokumentaci)... Z mých krátkých hlášení typu: "Spala." či "Dohled na polohování a hydrataci, spala, klidná." a jiných tomu podobných vět. Přišlo mi, že jsem svou slovní zásobu nějak rapidně rozšířila a já psala hlášení jednou tak, podruhé jinak... =) To víte obměna... Pak to začalo pomalounku utíkat... Spíše ten čas než aby utíkal vpřed tak zakopával... Při ranní objížďce v pět hodin mě vytočila jedna pacientka. Ale rozhodně mě to nepřekvapilo, neb to byla pořád jedna a ta samá, která zvyšuje všem na odd. hladinu adrenalínu v krvi.

Po šesté se začala "slézat" ranní směna a my jsme měli "skoro" padla... =) A o půl sedmé pak tradá domů..

Umělé dýchání

17. července 2009 v 7:11 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Zazvonil mi telefon... Jo, zvedla jsem jej, ale zírala nechápavě.... Rozkaz mého taťky zněl, že mám zají k Vlastě pro dva kapry. Kapra v červenci? =) Ale budiž, když jinak nedá, tak proč ne...

Popadla jsem tedy iglitku, trochu se přečesala a svým maratónským tempem jsem vyrazila ad Vlasta. Jo, šla se mnou ui Ivina, ale to byla teda výhra... Každých pět set metrů už mi nestáhala a tak dom jsme došly každá zlášť. Pochopitelně, že já samozřejmě první.. =D

Lukáš (bratranec) mi dal do tašky dva kapry... Jednoho velkého a druhého o něco menšího.. Teda, to jsem zase vyrazila na cestu zpět.. Kapři sebou škubali ze začátku v tašce... To bylo alespň pro mě znamení, že jsou na živu... =) Horší to bylo až jsem zjístila, že sotva otevírají ty své pusiny, aby se nadechli.. Mou nejčernější můrou bylo, to že jim budu muset dávat umělé dýchání... Fakt. A díky tomu jsem domů hnala ještě rychleji. =D

Nakonec vše dopadlo dobře, kapři ikdyž se tak zprvu jevili otravu kyslíkem neměli, hezky si poplavali u nás ve vaně a teď už odpočívají u nás v mražáku. =)

Každý pacient má svůj příběh ...

9. července 2009 v 16:26 | Maruška =) |  Příběhy z praxe
Někdy se až člověk diví, co všechno v nemocnici zažije. Zvláště s pacienty... Každý je jiný a každý má svůj příběh... Některé pobaví, jiné jsou se smutnějším koncem a při některých až zamrazí. Během školní praxe jsem měla možnost vyslechnout nespočet takových příběhů... V paměti mi utví, ale hlavně ty nejlepší úsměvné perličky a pak samozřejmě, i ty které jsou s nádech smutné nálady.

Ještě teď mnohdy si vzpomenu na pacienta, který měl dg. cizí těleso v konečníku (respektive to byl vibrátor). Vzpomenu si i na pacienty, kteří mi něco dali do života. Nějakou tu radu, lichotky, atp. Občas i v mé paměti s názvem dlouhodbá utkví i nějaký ten smutný příběh.... Pacientka po apendektomii propuštěna v pořádku domů a během víkendu se objeví komplikace, kdy jsou nutné další operace a dvouměsíční hospitalizace. Či příběhy hodně osobní, např. rodina nejeví zájem o příbuzného v nemocnici, jen jednou měsíčně a to v době důchodů.

Je to zvláštní, ale někdy si až teprve v nemocnici uvědomuji, jaký ten životní příběh všechno může být... Ráda čtu takové ty články v různých časopisech z vlastních zkušeností a o životě... Ale tyhle příběhy nenahradí žádný text v novinách.

Kouzelné formulky? =)

9. července 2009 v 16:09 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Přes dva roky dřiny mě to stálo a že bych konečně začínala sklízet ono zaslíbené ovoce? =) Dva roky mučení, trpení a namáhání se hlavičky, abych se všelijaké možné bíže nespecifikovatelné formulky naučila, jako básničku, kterou bych uměla málem i o půlnoci, kdyby mě vzbudili... Docela hodně obdivuji lékaře (ikdyž vím, že po ruce je vždy pro případ nejistoty slovník či program AISLP) =D.

Dneska když jsem si začala znovu projíždět seznam náhrad léku, který jsem si minulý týden pracně snažila na noční vypsat. Jsou to vesměs léky, nejčastěji užívané na odd. =) Projížděla jsem ho a ikdyž to tak ještě minulý týden naprvní pohled nevypadalo, tak většina těch "kouzelných formulek" , je mi hodně známá. =D A tak se stává, že dneska mi hlavou hučí názvy jako Betaserc, Agen, Centriziol, Atenolol, Zoloft, Emzoc, Bisoprolol, Rivocar, Apo - enapril, Moduretic, Apo - allopurin, Frontin, Prenesa, Rispedal, Simepar, Tiapra, Siofor, Amaryl atp...

To víte, člověk který tak maximálně bezpečně pozná tak paralen, panadol a možná ještě ibalgin a jiné tomu sesterské blafy to má holt těší... Málem mi to připadá jako handicap, nebrat denně nějaký ten prášek, abych byla alespoň o něco více v obraze... Pravda, denně beru jeden prášek, ale asi těžko budu na interně dávat pacientům Minervu, že? =D

Teď se je ještě všechny postupně naučit, jak vypadají a budu moct umět odpovědět na všetečné dotazy pacietů. =) Mno, ona otázka: "A co je tohle za lék?" v kalíšku asi s dalšími deseti i více prášky je někdy fakt na mrtvici... Zvláště pak, když pacienti odmítají ony prášky požít, pokud se jim nedostane odpovědi... Ikybych léky chystala sama a splným vědomím, nejsem sto si je prozatím schopna zapamatovat. To víte, všecko to vypadá skoro stejně, jen jednou je to červené, podruhé zase žluté atp. =D A je pravda, že tahle otázka je hodně populární. Každý by chtěl vědět, co to bere za léky... Klidně je ráda od říkám dle teplotky, ale umět je poznávat ve změti malých, velkých, srdíčkovaných a rozných jiných patvarů spolu s tobolkami a drg.... Mno, to fakt po mě tedy nechtějte... =D Opravdu.. Chápu, že časem se je člověk možná naučí poznávat, pokud je bere pravidelně. Ale některé léky jsou prostě od jiných naprosto k nerozeznání. Samozřejmě, že poznám třeba Lipanthyl (takové hnusné velké tobolky v barvě žluto-zelené)... Fujky, obrovské jsou a vesměs je mají jak na potvoru pacienti, kteří je znormálních okolností nepolknou.. =) Prostě zákon schválnosti.

Miss nešika =(

9. července 2009 v 13:59 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Tak nějak bych se klidně mohla nazvat, neb podařit se někomu během dvou dnů, "zničit" všechno na co jen šáhne, to je teda něco! =)...

Mě tenhle "nešťastný"den potkal minulý týden ce čtvrtek =(... Ráno asi v 5:35 v nemocniční šatně jsem se převlékala od "pracovního" a nějak špatně jsem si připla nové hodinky. Stačilo se pak jen ohnout a malér už byl na světě =( Ano, při mé velké smůle hodinky dopadly na plechovou hranu skřínky a sklo jednodušše udělalo křup. =( Jj hodinky, které jsem fasovala v pondělí ve čtvrtek už měly rozbité sklíčko. Pravda dají se zpravit, ale doufám jen, že nové sklíčko bude trochu více odolné vůči všem nepříznivým vlivům. Páč já a to moje ohýbání... Na praxi mi věčně padaly s kapsy tužky... =) Kde kdo si myslel, že to snad dělám schválně =).

V pátek odpoledne, když jsem jela do Ostravy na noční potkalo tohle. Opět jsem se ohýbala... =(
A sletěly mi sluneční brýlky, bez kterých jsem jak bez ruky. =( Jj tehdy mi křupla nožička... Takže brýle teď leží stejně jako ony hodinky v šuplíku, s tím rozdílem, že ty už zpravit nepůjdou! =(

Ale co, tak teď doufám, že toho neštěstí už jsem si vybrala dost na dlouho dobu. =)


Mám práci která mě baví, jsem šťastná, ale...

8. července 2009 v 21:11 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Správně bych neměla důvod nač si stěžovat... Do pracovního procesu jsem se zařadila teprve před týdnem. =) A jsem ráda. Po letech vysedávání ve škole, je to opravdu změna. Ani školní praxe dvakrát do týdne se tomu nevyrovná...

Problém ale nastal jinde... Doma... Ač se snažím, zvládat seč to jde... Než se člověk aklimatizuje, trvá to nějakou dobu.. A tak není divu, že ze začátku je rád, že všechno stíhá tak tak.. =) Jo, ráno vstávám ve tři. Ve čtyři už pomalu se ploužím směr nádraží, abych ve třičtvrtě na pět mohla jet vlakem do Ostravy. Tam přesednu na tramvaj a fičím směr nemocnice... =) Mnohdy si připadám, jak na dostihové trati... Už ráno se málem ženu směr nemocnice z tramvajové zastávky, jen proto abych se alespoň stačila v klidu převléct. Když už nasnídat jsem to stihla tak tak.. Jo, ono snídat o půl čtvrté taky není žádná výhra.. =D Pak nastává dvanácti hodinový kolotoč na oddělení. Po službě spěchám rychle do šatny, z té pak na tramvaj, abych stihla vlak v 18:45, páč jinak jedu až za dvě hoďky.. =) Obvykle to stíhám pěkně... =) Ale i trocha toho potu mi ukápne z čela... A když se tedy domu dostanu kolem čtvrt na osm, jsem nejen ráda, že sedím, ale taky hlavně, že po mě alespoň 15 minut nikdo nic nechce.

Jo, ale to by nebyla realita, která se jako vždy vymyká našim skvělým představám. =) Představ te si situaci, kdy člověk ráno odchází z domu ve čtyři, a vrací se kolem čtvrt na osm (popř. čtvrt na deset). A doma mu začnou mladší sourozenci vyčítat, že nic nedělá... Fajn, tak já opravdu za celé čtyři roky na zdravce fakt nepoznala, to že by sestra seděla dvanáct hodin někde na židli na zadku. Možná někde to existuje. Každopádně v takových těch rádoby seriálech na všechny podobné motivy nemocnice po x letech apod. to existuje. Ale je tohle realita?

Že bych to v sobotu vyzkoušela v práci? Sednout si na dvanáct hodin někde na ošetřovnu =), sedět, nechat se obsakovat (třeba pacienty, když máme tak málo práce =D). Možná bych si stihla i nalakovat ty nehty na nohách, které si lakuji už asi tři týdny... =) Jo, už i ten průhledný lak, co by podkladový se snad i sloupl... =D Kafíčko bych popíjela, v druhé ručce nějaké to papáníčko =). Mno, alespoň tak nějak si to představuje snad (menšina?) lidí, kteří si myslí, že sestra si v práci snad stihne ještě přečíst časopis, uštrykovat svetr apodné tomu jiné hlody.

Bohužel, takoví lidé nemají ani ponětí, co všechno se v nemocnici musí udělat. Stejně jako já, nemám páru o tom, co se musí a nemusí udělat, někde ve fabrice... Nikdy jsem tam nebyla. Nepotřebuji to vědět. A myslím si, že nejspíš ani nikdy nebudu. Ale rozhodně neříkám, že během mých dvanácti hodin se nadřu více, než nějaký dělník v továrně při své osmihodinové směně. Jazýček váhy spravedlnosti je někde mezi... Nejde totiž srovnávat jabka a hrušky... Tak proč někdo tvrdí, že "toho" zase tolik v práci nemám?

Když vemu v potaz to, že moje sestra je od tohoto týdne na brigádě, a ještě si stěžuje, tak pak fakt už nevím co by chtěla... Byla jsem dva roky na brigádě v potravinách, vím co je tam za práci, a rozhodně netvrdím, že je to "ta" nejlehčí práce na světě. Ale rozhodně prodavačky v onom obchodě nestojí na nohách dvanáct hodin! A už vůbec nepracuji do úmoru, tak jako jiní. A ty jejich "velmi ochotné" ksichty, to je někdy opravdu zážitek.... Kdežto když je někde neochotná sestra, to už je málem oheň na střeše a omezování práv pacientů a kdesi cosi... I ta sestra toho totiž má někdy dost. Hodně mě mrzí, že zrovna moje rodina si myslí, že jedinná moje práce je utřít nějakému starouškovi zadek a zbytek směny prosedím... Jo, tak kdybych dělala jenom tohle, tak to bych si nejen já mohla výskat. Ale zkuste někdy říct pacientovi po třicáté deváté, proč musí mít tamto a ono. Proč tam zase není doktor. A neo proč ještě nešel domů... Do toho, dělejte všechny "ty papíry". Zařizujte vyšetření na další den, sledujte celé oddělení. A co je nejhorší soustřeďte se na více než dvě činnosti na jednou.. Občas člověku jde hlava kolem z toho všeho.. A to pak jsem pak opět a zase ten největší hypochondr... Jo, povídali, že nám hráli...

Ještě nějakou dobu (tak rok, dva =( ) to musím vydržet a pak se odstěhuji a finito!

První noční

4. července 2009 v 17:47 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Ach jo, tak už mám v práci za sebou i první noční. Tedy lépe řečeno né úplně první, páč první noční jsem měla ještě na zdravce, při měsíční (provozí praxi) =). Ale v rámci zařazení do pracovního procesu si musím zvykat i na tohle... Obecně jsem se na noční těšila =).. V pátek dopoledne jsem více méně spíše odpočívala, žádná velka fyzická námaha, krom zvednutí polévkové lžičky mě nečekala =D (viz zde.).

Když jsem po třetí hodině šla pomalu na vlak (původně jsem měla jít pěšky, ale pak jsem si to rozmyslela a jela busem =D), ještě pořád mi bylo hej...

Jaká byla noční... Co se dělo? Kdo mi pil a nepil krev... a všechno možné vám povím potom později.... =)

Tak ještě jednou o škole =)

3. července 2009 v 11:35 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Když jsem nedávno potkala po hodně dlouhé době jednoho známého člověka, ptal se mě co dělám, jak se mám atp.... I odpověděla jsem mu na všechny jeho zvídavé otázečky... A samozřejmě taky přidala nějaké ty informace navíc...A tak se dotyčný dozvěděl, že už pracuji, že jsem se nedostala na VŠ, ale na VOŠ asi jo... A tu jsem asi onoho člověka vyděsila. Neb se mě zeptal, jak to že jsem se nedostala na VŠ. Jo, řekla jsem mu pravda... Zblbosti... Páč jsem se neučila, nebo alespon nepřipravovala na přijimačky.... Vykulill na mě své kukadla a s podivným výrazem ve tváři se mě nevěřícně zeptal. "Ty že ses neučila? Vždyt v knížkách ležíš pořád." Hm, mno spíe ležela... celý čtvrťák jsem byla ráda, že knížku jsem otevřela alespoň v buse a nebo těsně před písemkou.. =) Většinou jsem měla dvojky...A to mi stačilo... To víte po tolika letech školní mánie opadla... A já se stala běžným studentem... =)

Ale okolí to nejspíš pořád vidí jinak... =) Ale co, ať si druzí myslí co chtějí....

I přišel mi dopis.. =)

3. července 2009 v 11:28 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Kde se psálo, že se konečně na mě usmálo štěstí. A má osůbka byla přijata ke studiu. Ke všemu na VOŠ do Ostravy... Tedy na školu, kde jsem chtěla jít víc než na Ostravskou univerzitu... Proč? Ani sama nevím.. =) Ikdyž titul Bc. by se taky hodil, minimálně tři roky můžu po něm bohužel jenom toužit... =) Možná pak za další tři roky půjdu třeba na bakaláře... Ale to se ještě uvidí.... Každopádně jsem ráda za to, že jsem byla na poslední chvíli "dokopána" k přijimacím zkouškám, páč bych tak ztratila zbytečně rok...

Jo, psalo se v tom dopise, že zápis bude 1.9.2009 v 8.00. Tudíž si ještě nějaký ten pátek počkám, ale co... Kdo si počká, ten se dočká, ne? =)...


Idylka?

3. července 2009 v 11:14 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Popíjím kafí, to abych do večera, tedy spíše do rána vydržela =)... Když má po dlouhé době tu noční... Jo bude to moje druhá noční v životě.... A jestli bude tak akční jako ta předešla loni o měsíční praxi, tak se tedy mám na co těšit =)... Ale fakt...

Když mám dopoledne a odpoledne to volno, tak jsem si usmyslela, že odepíšu všem na ty hromadící se neodpovězené meily... Ale ouha.. Marušku zlobí heslo na meilu... Nějak se jí napodařilo ani na pošesté zadat správně, tudiž jsem to rezignovaně odložila na dobu, až budu na kompu v pokoji. Páč jsem momentálně dole na PC našich, protože nahoře si hraje segra The Sims... Fakt... To bude buhví kdy zase... =( Ale zase na druhou stranu si můžu pogratulovat, vymyslela jsem nejspíš heslo, které jen tak někdo nezdolá, ani já!!! =D

A tak místo horentního psaní meilů všem možným a nemožným známým sedím, piju kafí a hraji karty na PC... Mno, uvidíme jak mě to bude dlouho bavit... =)


Slovník oddělení

3. července 2009 v 9:39 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Jo, dostala jsem se na oddělení, kde je poněkud zvláštní slovník. Ne že by se mluvilo nějak vulgárně, to ani ne... Spíše každá druhá věc je nazvaná slovem "blbovník". Blbovník je sešit, kde se píe stav pacientů (kolik jich je na oddělení), blbovník, jsou fólie kde jsou rozepsané denní ordinace, blbovník je taky, ale i teplotka atp. A pak si vyberte o čem zrovna ten dotyčný mluví... =)

Poněkud zvláštní způsob má i předávání služby, zvláště jedna sestřička... =) Pacient PQM, řekne první dg, a tak podobně.. V případě, že bude propuštěn tak řekne: " A zítra čau pipi." ´Když má pacient dostat nějaký lék od bolesti - řekne: "A bude happy". Jo, takových výrazů jsem slyšela už asi deset... pokaždé se pousměji.. =) takové zpříjemnění práce...

Dva typy chodců

3. července 2009 v 9:31 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Ač všichni tvrdí, že chodí rychle, ba až podezdřele nezdravě... Prý působím při chůzi jako bych měla věčně průjem... Páč pořád ženu.... =) Jj chodím rychle, to vím.. Spíše než chodím by se dalo už říct, že běhám... =) Po necelém týdnu, kdy se pravdidelně už pohybuji po ostravských ulicích, zjíšťují, že má "chůze" má pořád nějaké ty nedostatky.. Na semaforu svítí červená, blik a je zelená,vyběhnu co nejvíc můžu, leč silnici o dvou pruzích a tramvajových kolejích nestihnu přeběhnout aniž by se zelená na mě ze semaforu usmívala i na druhém konci chodníku... A když mě přeběhne i nějaká ta čipernější babča, tak se nad sebou musím opravdu zamyslet... =(

Zjíšťji tedy, že v Ostravě existují dva typy chodců... Ti rychlí a ti pomalí... Rychlí to stihli včas a jsou happy, a ti pomalí měli smůlu, páč jsou mrtví... vím, trošku morbidní, ale nemám snad pravdu? =)

Den druhý a třetí

3. července 2009 v 9:24 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Den druhý byl jest 30.6. a pak třetí den pracovního procesu byl až pak 2.7. =) Mno měla jsem mezitím den volna. A myslím, že jsem si ho taky zasloužila =). V úterý a vlastně i ve čtvrtek jsem měla taky ranní, či spíše lépe to nazvat - denní. =) Oba dny by se daly říci, že byly až na vyjímky stejné..


První vyjímkou by mohlo být složení kolektivu. Druhou mírné změny v osazenstvu pacienta. A mezi třetí možnou variantu změny by se mohlo počítat i ten fakt, že od 1.7. nastoupily další tři letošní absolvenky. Jedna mi byla povědomá, a pak jsem zjístila, že letos dodatečně ještě maturovala u nás na zdravce.. =) Pak že je ten svět velký... ale houby... =)

Praxe se odvíjela aby dny různě. V úterý se táhla pak odpoledne, za to ve čtvrtek jsem "makala" až do úmoru někdy do šesti... =) Jj a proto mě tahle práce baví, nedělámpořád to stejně, ikdyž na odd. interny by se o tom přeci jenom dalo polemizovat. =)

začínám si znovu zvykat na "uplácení" pacientů... Nebo mám napsat spíše poděkování od spokojených pacientů ? Mno, jednodušše si to přeberte jak chcete.. =) Jo, tak gumových medvídků jsem mělá během tohoto týdne nespočet... =) Nějaká ta čokoládka, či karamelové bonbóny... =) Mno, nevím jestli se za pár měsíců s takovou unesu.. =)


Včera mě na praxi zaujalo něco o čem vám chci hlavně povídat. Na interní část našeho odd. jsme měli příjem pacienta. Pan XYZ potřeboval zacévkovat. A jak víte, či možná nevítecévkovat muže může pouze lékař... Sestřička nachystala pomůcky, sehnala nějakého doktora a obeznámila mu, co tedy se bude dít.. Doktor chudák vyděšený, jediné co z něj vypadlo bylo, že to ještě nikdy nedělal. Pravda, je to mladý doktor sotva nastoupil, ale řekněte mi, oni ho ani jednu na praxi nepustili cévkovat? Jestli tohle dneska zachraňuje životy, tak raději nechci vidět, co který doktor dneska v životě nedělal, nebo uteču s lůžkem z nemocnice, jednou až tam budu jako pacient... =( Ale co, berme to, tak že prakticky to prozatím neumí a teoreticky už by to měl mít zvládnuté. Mno... Nevím... Ještě že pacient XYZ, který nějak moc nevnímal to, co se u něj právě dělá... Mladý pan doktor nevěděl, skoro nic ani teoreticky... Zachránit ho pak přišel druhý o něco málo starší doktor, který mu přišel radit... A tak i přes radu druhého pana doktora, přes rady sestřiček nakonec pan doktor pacientazacévkoval úspěšně... =) Ale že to bylo něco... Vidět to někdo, kdo není zdravotník, myslel by si snad, že to ani není doktor. =)


Den první

1. července 2009 v 7:32 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Jo, tak první den pracovního procesu je za mnou... Celá natěšená jsem o půl šesté vstupovala do areálu nemocnice a pak na oddělení... Měla jsem strach, že za ten měsíc a něco, co jsem nebyla na praxi v nemocnici, takže jsem "skoro" všechno zapomněla... =) Ale naštěstí se tak nestalo..
Ráno se brala houfně krev - což z pěti nebo šesi odběru mi nešly myslím jenom dva.

Měla jsem štěstí neb jsem se dostala do bezproblémového kolektivu... =) Tedy zatím, ještě osobně všechny sestry a ošetřovatelky neznám...

Hodně věcím jsem se divila. Některé mě překvapily mile a jiné zas naopak... Trvalo než jsem se rozkoukala a zorientovala na oddělení. Pravda ještě teď chvíli tápu, kde co je.. =)

V pondělí jsem se šla pak během dopoledne vyfotit na vizitku, dostala jsem ještě boty, hodinky a mikinu.. =) A pak taky klíče od všech možných dveří na oddělení (od personálky, lékárny, ošetřovny, dekontaminační místnosti a šatny dole v koridoru. =)

Těch dvanáct hodin tak strašně rychle uteklo, že to nebylo ani možné... =) A připadalo mi spíše že jsem někde na praxi, než v práci... Nějak nevím proč.. =) Jo a pak ještě jeden fakt mě napadl... Občas mě napadne, že ještě před dvě měsíci jsem chodila normálně do školy a teď už jsem sestřička =).... Někdy se proto i zbytečně podceňuji.