Srpen 2009

Blogování

31. srpna 2009 v 10:28 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Nějak jsem si za ten rok. =) Co pravidelně píšu na blog, nějaké ty článečky tak na to zvykla, že mě teď až kolikrát mrzí, že to nestíhám =(... Ale co dneska mám sice volno, ale budu s mým miláčkem... Zítra a pozítří mám další noční a pak volno až do konce týdne. =) Takže se to nějak upatlá pak... Tedy pokud si vzpomenu na všechno, o čem jsem chtěla psát.. =)

Jinak jsem si celkem už zvykla na odd. Takže v práci se mi daří, dneska mám opět asi po půl měsící noční - s Olinkou a Renátkou. =) Takže to bude v pohodě, neb jsou obě skvělé, s nimi jsem měla svoji první noční vůbec.

V poslední době, ale se snažím seč mi síly stačí sem dát alespoň nějaký článeček. Neb ikdyž mám nápadů plnou hlavu, tak než se z časové tísně dostanu k pc, tak tam zbývá tak možná jeden nějaký ubohý článeček =(...

Psaní ve mě odbourává nějak stres, jsem si ale všimla. =) A pak je to skvělá zábava... Akorát číst články jiných blogů (mých oblíbených) jsem za poslední měsíc nějak nestihla =(... Ale budu se to snažit napravit. =)

Holá, holá škola volá =)

30. srpna 2009 v 20:49 | Maruška =) |  Z deníku jedné studentky
Ne, opravdu jsem se ve svém věku nepomátla. Každopádně kdo mě zná, moc dobře ví, že jsem někdy bláznivá. =) Nemám snad pravdu? =) Každopádně asi každý si vzpomene jaké to bylo, když šel poprvé do školy. Já jsem se do školy těšila pokaždé. =) Opravdu. Každý rok vtuhle dobu jsem byla šťastná asi tolik jako mnohé děti o Vánocích, když dostali svou vysněnou hračku.

O tom, že moje radost a nadšení ze školy ještě dosud neodpadly značí snad už jen fakt, že jsem s to schopná ještě dobrovolně navštěvovat ten zvláštní ústav s tak podivně znějícím a pro některé i nahánějícím názvem "Škola".

Ano, prvního září jdu do školy, ale jen tak jako formalitka na zápis. A při dnešní debatě s mým miláčkem jsem si vybavila tenkrát tu dobu, jak jsem šla k zápisu do první třídy. =) Počítala jsem s jednou hodnou paní učitelkou sluníčka na papíru, pak jsem něco malovala, a obtahovala nějaké čtverečky a z teček spojila obrázek..A ještě mžná dalších x prkotinek, ale pro mě tenkrát to byl den tak velkého formátu, jako když asi filmová hvězda získá Oscara.

Mezi takový další Top den by mohl patřit den, kdy jsem právě poprvé nastupovala do školy, bylo to myslím zrovna 1.9.1996. Pastelky, učebnice a sešity byli zarovnány na školních lavicích. Tehdy poprvé jsem si sedla do čtvté lavice uprostřed. Asi od duhé či třetí třídy až do devítky jsem pak seděla v první lavici.


Novodobí hrdinové filmového plátna?

30. srpna 2009 v 20:19 | Maruška =) |  K zamyšení...
Časy kdy masa lidí hltala filmy typu Spiderman, Xena bojovnice či jiné tomu podobné mnohdy i fantasmagorie jsou pryč.. Už ani po tom zeleném stvoření jménem Shrek nikdo ani nevzdechne.
=( Nastává snad ale jiná poněkud reálnější doba i co se týče žánrů filmů? Ponechme stranou animované a přes počítač vymyšlené pohádkově kouzelné příběhy nejen pro děti. V poslední době mám pocit že co český film to jest scénář podlé skutečné události. Sama osobně nic proti takovým filmům nemám, většinou jsou i s psychologickým podtextem na zamyšlení, ale filmy o kterých jsem v poslední době slyšela mou pozornost nezaujaly. Ikdyby byly třikrát a motivy dle skutečné události.

Nevím co režiséři zamýšleli, když oba filmy vznikali, ale nejspíš si mysleli, že oba zaujmou. Možné to je. Ale povězte mi, který člověk racionálně myslící půjde na film, který vypráví o jednom nejmenovaném heparinovým vrahem, který před dvěmi lety otřásl celou republikou? Či by jste se chtěli dívat dvě hodiny na dvojníka jiného nejznámějšího českého vězně?

Nevím, jestli tohle jen můj názor, ale podle mého na těhle filmech nemůže být skoro nic zajímavého. Měla by snad masa lidí sledovat návod na to jak jednodušše a bez pocitu svědomí někoho zabít?

Fakt že násilí ve filmech k nám proplouvá už několik let z Hollywoodu a jejich někdy mnohdy stupidních filmů není ničím zarážející. Ale při myšlence, že tenhle trend postoupil už i k nám, do české tvorby je k pláči.

Frapé pokaždé jinak

29. srpna 2009 v 12:04 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Ani jsem netušila, že Frapé má tolik možných podob. =) Aneb jak to dopadne, když jdete během dvou týdnů do jedné kavárny 3x na frapé. =) Po prvé to bylo všechno v pořádku. Donesli mi správou variantu Frapé. Když jsem tam byla pak po víkendu znovu. A objednala jsem si to samé s mým miláčkem a to opět zase Frapé. Nestačili jsme se divit. Místo Frapé nám paní, která nás obsluhovala donesla obyčejné Espresso a s lámavou češtinou nás ubezpečovala že je to ono. Dívala jsem se na Michala rozpačitě. Nevěděla jsem jestli to mám po té ženské hodit či co. Nakonec udělal to, že jí šel říct, že tohle opravdu není Frapé. Přišla, vyměnila, doplatili jsme rozdíl a ouha. Opět donesla něco jiného. Sice už jsme to nechali tak, ale co přece se nebudeme rozčilovat po druhé. Prdne nám cévka v mozku a co potom. =) Si nebudu kvůli někomu, kdo neovládá pojmy jako Espresso, Latté, Frapé ničit nervy. To co nám donesla asi nejvíc odpovídalo popisu Lédové kávy. Byla tam zmrzlina. =) A bylo to fakticky dobré. =)

Druhý den když jsem byla s mým miláčkem na oběd v Nanu, zašli jsme opět i do Saura na Frapé. Na vylepšení chuti. K nášemu údivu jsme už konečně dostali opravdické Frapé. =) Pravda, byla tam taky jiná obsluha. A té jak bylo vidno nedělal nápojový lístek problém... =) Malinkou výtku jsem k tomu právě donesenému a jistě čerstvému Frapé měla. Vypadalo, jako kdyby si ho předemnou už někdo lokl, neb na něm chyběla pěna. =( A ta jest z toho celého Frapé nejlepší. Ale budiž no. Asi víc po té mladé slečně jsem chtít nemohla. =)

Plně pracovně vytížená

29. srpna 2009 v 11:53 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Asi si říkáte proč nepíšu. Pravda je taková, že v poslední době je toho v práci hodně. Jsem proto ráda, když jsem doma. Už ani ty nožky bolavé si nedám nahoru jako vždy po práci, neb nemám kolikát ani sílu. =(

Za poslední dva, tři dny je toho fakticky hodně. Jsem zvědavá, jestli se to trošku uklidní, a nebo ne. Spíše si myslím, že ne. Páč je nás málo. A sice příští týden nastoupí další dva zdrav. asistenti, ale zase dvě sestry asi odejdou. Takže to je vylej nalej. =(

V pondělí mám noční. Už se celkem těším. Doufám, že alesoň ta noční bude klidnější než osmička či dvanáctka přes den =). Ale víte jak to je se zákonem schválnosti. =) Každou druhou noční mám celkem rušnou. Nějaký ten příjem nebo příjmy apod. Pak ráno v úterý jdu hned na zápis do školy. Tak jsem zvědavá, snad mě tam dlouho nezdrží, neb jím tam možná usnu i ve stoje. =) Už mi psaly i spolužačky, které jdou taky na zápis do OVY, že doufají, jak dorazí před školu, že já nebudu mít ustlané v jednom z keřů, který je před vchodem do školy. =) Doufejme že ne... Krizová je většinou až ta druhá noční. Ta první je většinou v pohodě. =)


První exitus

29. srpna 2009 v 11:46 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Minulý týden v sobotu i v neděli jsem byla v práci. A celkem jsem se i těšila, po dvou týdnech, kdy toho bylo v práci až moc. Samé stresy, a šíleně moc práce, jsem se těšila, že si alespoň v práci odpočinu, když už doma to nestíhám. =) Neb buď jsem v práci, nebo v NJ. Doma jsem jen proto abych si občas vzala jiné věci, kukla do ledničky a vyměninala kabelky a boty. A taky nesmím zapomenout, že domu chodím spíše už jak do hotelu... =) Ale že bych za to nějak moc mohla, to se říct nedá. =)

V sobotu ráno to bylo takové volnější... Ale pak odpoledne, to začalo... Dvě hodiny fuč. A Oli šla dát ATB i.v. pacientům, ale zachvíli přišla zpět. Položila emitku na stůl se slovy: "Pán XYZ nám umřel." Šla hledat věci nutné pro dalši počin. Já jsem tomu nemohla uvěřit a tak jsem se šla na ten pokoj podívat. Fakt, měla pravdu. =( Vedle dva spoupacienti si v klídečku hleděli po svém. Ani nás nezavolali. Asi jím to bylo fuk...

Každopádně pak nějak sobota rychle utekla, měly jsme spoustu práce... Za dvě hodiny pak od té doby co jsme zjístili úmrtí jsem jela s Renčou z Prosportu směr márnice. To víte, musela jsem si obhlídnout co a jak v takových situacích.
Asi se nebudete divit, že v sobotu jsem opravdu chtěla brzo domů... =( Nakonec jsem se dostala tak jako vždy, neb bylo opravdu spoustu práce. V noci jsem pak měla špatné sny, spíše se dá říct, že jsem skoro nespala, jen měla zavřené oči. =( Ráno jsem taky tak vypadala.

Neděle už byla přece jenom klidnější než sobota. Práce bylo asi tak stejně, akorát rozdíl byl v tom, že nebyl příjem jako v sobotu. =)


Pozvání na oběd

24. srpna 2009 v 7:25 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Už začínám mít velký deficit toho, že nevidím lidičky, které jsem čtyři roky vídala. =( I proto jsem se rozhodla, že se domluvím s jednou kámoškou z naši už ex-třídy, že si zajdeme na oběd. =) Naplánovaly jsme si to skvěle. Den před neoficiálním slučákem naši bývalé 4.B. A to jen protože, já byla o víkendu v práci. =( Takže zase nic... Špekáček jsem si opíct nemohla, leda že by všichi za mnou přijeli ne do NJ, ale do Ostravy a v nemocnčním parku bychom si rozdělali ohýnek... =)

S Katkou jsme byli domluveni na jednu hodinu před Nanem. Já přijela dřív, a tak jsem šla prvně ještě do Lidlu, zknuknout jestli to co mamina poptřebuje tam mají. Nemají. =) Tím líp pro mě. A pomalu jsem se pak vydala směr Nano. Vůbec by mě nenapadlo, že by mě Katka mohla čekat u Nana pod zahrádkou... =) Jo, ale i to se stalo, když jsem dlouho nešla, šla tedy k hlavním dveřím Nana. =) To byl alespoň dobrý začátek...

Měli jsme jít na pizzu nebo tak něco, ale protože bylo horko a obě bychom tak těžké jídlo do sebe nedostaly, šly jsme radši do Mexica na salát. Jo, salát super nej... Ale asi Mexico je po Praze druhá restaurace kam tedy už asi nevročím... Proč? Šíleně dlouho jím trvá, než vůbec obsluha doleze. Pak když si vyberou, mají asi problém donést jídlo. Čekali jsme něco kolem 45 minut na pitomý salát, za tu dobu bych už měla pizzu i na stole! Mno, nevím co by dělali kdybych se jím dostala do hypo, neb ráno jsem skoro nic nejedla, takže to mohlo být pravděpodobné... =) Pokecaly jsme, pojedly a pocuchané nervy z obsluhy jsme si šly s Káťou zpravit ještě do naší oblíbené kavárny - do Saura. =) Daly jsme si kávu a zákusek... =) Mňamky. Katka měla Latté a já zase Frapé.

Nakonec jsme to ještě zakončily vanilkovo- borůvkovou zmrzlinou. Bylo horko, tak se přece nerozpustíme ne? =) Rozhodně můžu říct, že se byla ráda, že jsem Katku viděla, neb jsem jí viděla na posledy na maturiťáku.

Vlasy

21. srpna 2009 v 7:08 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
V poslední době mi každý chválí moje vlásky =). Sotva je trochu na směně klid, hlavně odpoledne a ještě k tomu tak po té páté hodině, tak si rozepnu sponky a nechám je volně... =) Nemusí být chuderky tak dlouho stažený... =) A to se pak vynoří tolik lidí, kteří mi je zanou chválit. Nikdo skoro nevěří, že když mám vlasy vyčesané nahoru, že jsou tak dlouho, když se rozpustí. Jindy je mám zase skvěle husté, což je mimochodem pravda. =) Atd... Chvály se mi dostává ze všech směru a tak začínám vážně uvažovat, jestli tedy nemám odložit návštěvu ke kadeřnicí, aby je trochu zkrátila =)...

Neb krásné to sice je, ale je taky s tím hodně práce. A pak zase takové teplo za krkem mít nepotřebuji, je sice fakt, že už je konec léta, ale ještě může být i teplý podzim =). Uvidíme no...

Konec benevolence!

21. srpna 2009 v 7:02 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Pomalu ale jistě zjíšťují, že už nejsem jenom "ta hodná sestřička", nýbrž i ta která občas dokáže být na pacinety zlá. Samozřejmě pokud si to zaslouží! Konec s doby, kdy pacienti i na mě se snažili zahrát svou roli přímo na Oscara. Zvláště pokud třeba nemohou chodit, najíst se, napít apod... A pak večer tradá.. Zajde sluníčko a přesně tyhle placky, se zvednou, přelezou postránky a škrtí a děsí spolupacienty. =) A druhý den ráno pak na nás opět hraje divadlo, jako kdyby si snad myslela, že my se to nedozvíme. Žádné takové.

Prostě v poslední době se řídím heslem, že každému jen tolik kolik s zaslouží! =) Nemusím se přece v práci strhat během dvou měsíců, ne? =)


Králíkárny =)

17. srpna 2009 v 17:35 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Člověk by nevěřil co všechno v takovém panelákovém bytečku zažije.. Pro mě tyhle obrovitánská stavení byla obdobou změnšeného obydlí pro králíky. Odtud jím taky říkám králíkárny. =) Nechápu jak někteří lidé můžou být celé léto zavření ve vyhřátém paneláku. Ani ten balkón není tak velký. Vlastně to není skoro žádný balkón, jen takový pidibálkónek. =) Sedí se tam, pokud je přijatelné počasí sice dobře, ale pokud jsou všude okolo další paneláky tak je to spíše pohled deprimující.

Zvláště pro člověka, který není zvyklý na tak malinký prostor. Balkón máme veliký, že by se tam dalo všelicos. =) Taktéž i zahradu máme velkou, až je to někdy nevýhoda, hlavně když má člověk lítat se sekačkou =). Ale jinak bych opravdu neměnila za panelák... Ani náhodou. Co na tom, že tam sice nemá člově soukromí, ale nemá hlavně ani svůj klid. Neustélé ježdění výtahu nahorů a dolů mě dostavá do bodu varu... =) A pak ten křik z venku, který jde slyšet až do osmého patra... To není někdy až normální.


Úsměv od ucha k uchu - aneb výplata je na účtu...

17. srpna 2009 v 17:24 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Jak už jsem psala byla jsem o víkendu nakupovat. Tomu to faktu předcházela jedna důležitější věc a to, že byla výplata. =) Neb jsem za celé to snažení v nemocnici dostala zaplaceno... Nic moc to není. Ale myslím, si že proztím mi to stačí. Za dva dny v červnu jsem měla sice desetinu toho, ale to byly jen dva dny, a navíc jsem byla ještě vedená jako student tak to nebylo danitelné. =)

Ale i tak jsem byla spokojená. =) Myslím si, že prozatím to splňuje moje představy. Ne sice na pořád, ale prozatím, kdy bydlím u rodičů a budu pokračovat ještě ve škole, tak to zatím stačí.. =) Na to občasné sednutí s kámoškou v cukrárně, či s přítelem někde v Art café to stačí... =) I něco málo na ty nákupy ještě zbyde.

Dneska jsem se dozvěděla, že od 1.8. naše nemocnice posunula platové třídy o něco výš co se týče základní mzdy. Nejsou to sice horentní částky, neb je to zvednutí platu ze strany nemocnice, ale ne pojišťoven, ale myslím si že i ty čtyři stovky navíc se hodí =).

Jo, taky jsme se dneska se sociální sestrou bavily o porodném. Prý je něco kolem třinácti až čtrnácti tisíci.. =) Hergot, ještě zjístit, kolik bych měla mateřské a bude to. =)

Seminář KPR

17. srpna 2009 v 17:16 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)

Minulý týden ve středu jsme já a Saša byli vyslání na seminář kardiopulmární reusucitace... =) Jj zpočátku jsem se toho děsila, ale nic zase tak hrozného to nebylo =). Naštěstí. Vzhledem k tomu, že první pomoc jsme měli jen v prváku, a od té doby se leccos změnilo, přišlo to vcelku i vhod. A pak v prý ve VN nemocnici, tohle školení je povinné (nejspíš) =)...

Přišla SS z ARO. Na úvod se představila a řekla ty prvotní informace, pak nám rozdala testík s tématem školení, stím že si je nakonci pak vysbírá.. =) Ze začátku jsem se děsila, ale vzhledem k tomu, že jsme seSašou domluvili že to bude kolektivní práce, tak to bylo nakonec v pohodě. =)

Pak přišlo samotné povídání s prezentací na powerpointu. Moje maličkost si samozřejmě brýlky nechala na odd. v kabelce. Tam jím bylo dobře, a hlavně sucho, neb v době kdy jsme šli na školeni lilo jak z konve. Smůla byla ta, že školení bylo v budově polikliniky a tudíž k té budově nevede žádný koridor. =( Zmokli jsme .. =( Ale nejsme přece z cukru, ne?

Asi hodinové školení bylo celkem zajímavé...Pak přišel na řadu onen testík, já jsem si některé otázečky vyplňovala průběžně, ale co nepochopím, jest to, na co jsme jej dělali, kdy staniční pak ty odpovědi stejně řekla za nás. Pravda nejsme ve škole =). Plné ukázek, ale stejně jsem si z toho odnesla guláš... =) Neb mám pocit, že kdybych měla v nejbližší době resuscitovat nějakého pacienta tak se budu tak maximálně dívat. Ale myslím si, že časem až to opravu potřebovat si to nějak odvodím co a jak... A že to půjde. =)

Nakupování jako nebezpečný sport?

17. srpna 2009 v 17:06 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Opravdu nikdy mi nepřišlo, že zrovna tahle jedna z velmi častých a hlavně oblíbených činností mnohých žen by mohla být i zároveň nebezpečným sportem. =) Alespoň do té doby, než jsem jela nakupovat s mým miláčkem. Myslím, že jeden den strávený ve Futuru mi bude jako kulturní zážitek stačit na nějakou dobu. Přinejmenším do té doby, než se mi opět při pohledu na mou přeplněnou skříň v hlavě nerozsvítí kontrolka "nemám co na sebe. =)

O tom, že chlapi jsou při nakupování někdy horší než ženské to jsem věděla, ale že to bude až zase tak moc náročné to jsem tedy netušila. Už ani né po hodině jsem měla pocit, že ho zabiju... =) Ale pak jsem si to zase hezky rozmyslela, neb by mi pak chyběl. Vzpomněla jsem si, že i mi někdy trvá než si něco vyberu.. =)

Zanedlouho po té jsem zase začala proklínat všechny, ty kteří vymysleli obchody společné pro ženy i muže... A nakonec jsem došla k názoru, že pokud se rodiče chtějí zbavit svých synáčků, rozhodně by je neměli posílat na nákupy společně s jejími přítelkyněmi. =)

Naštěstí jsem to já i Michal přežili ve zdraví.. Bříško nacpané... =) Zvlášť když jsme si dali sýr a hranolky. Trošku nezdravé, ale co příště bude to kuřecí masíčko s brokolicí. =) A popravdě jsem i ráda, že tam se mnou byl... Neb někdo přece ty věšáky a tašky nosit musí, ne? =)


Erich Maria Remarque

8. srpna 2009 v 22:13 | Maruška =) |  Básničky, motta a citátky
Jeden z mých oblibených spisovatelů o lásce prohlásil tohle. A myslím si, že měl pravdu. Co myslíte? =)

"Bez lásky je člověk mrtvola na dovolené."



8.8.2008

8. srpna 2009 v 22:01 | Maruška =) |  Nehoda vlaku ve Studénce
Měl to být magický den, den, kdy se mnoho párů rozmýšlí vstoupit do stavu manželského. Na takové datum se obvykle nějakou dobu musí počkat, neb se z kalendáře směje jen zřídka. A byl to den taky velké nehody. Dneska je to přesně rok, který uběhl od tragické nehody ve Studénce. Tato tragická zpráva 8.8.2008 obletěla celou republikou snad rychlostí blesku. Zastínila i právě začínající olympijské hry v Pekingu. Selhal lidský faktor a ztráty na životech, zraněních jsou nevyčíslitelné. Poničený most, ba i ty doslova rozpárané vlaky jsou vždy nahraditelné, ale lidský život nějakou tou tisícovkou nenahradíte. =( A to nemluvím o těch následcích po nehodě, co si lidé museli prožít.

Ve vlaku jsem nejela, ba jsem tam nikoho neměla. Naštěstí. "Koza" z Veřovic měla taktéž deset minut zpoždění a tudíž pod mostem už nestihla projet. Ta málem ohlušující rána, která se tehdy před půl jedenáctou stala, na to snad nikdo tady nezapomene, alespoň ti, co mají koleje odsud kousek. Po ráně, nikdo nevěděl, co se kde stalo... A pak to začalo... Sanitka, druhá, třetí... Hasiči, policie, vrtulníky,...


Papír na lásku

8. srpna 2009 v 21:28 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Teda, ti lidi jsou ale zvědaví...Co je všechno nezajímá... =( Tak jednou se ptají jestli nejsem v očekávání... A podruhé zas jiný jestli necítím už vůni koláčů... Ne! Ani jedno ani druhé! Prozatím ne. Do budoucna možná... =) Vše taky, ale záleží jeslti mi vykvete o Vánocích urtžená "Barborka", že? Takže pokud na ni letos jako loni nezapomenu, tak snad se i odpovědi brzo dočkám... =)

Né, tedy že bych jako už se chtěla vdávat, to zase ne... Ale je to takový zvyk.. A ikdyby vykvetla či nevykvetla, tak je to stejně prozatím stejně jedno. Neb první musí být prstýnek. (Nejméně za 1-3 platy ženicha =D), a pak teprve můžu o něčem uvažovat.

Pravda, když si tak v hlavě promítnu, že před dvaceti lety, tedy v mým věku, se mamina vdávala. Měla bych asi začít taky "uhánět" nějakého toho potenciálního ženicha, páč kdo dlouho vybírá, přebere... Ale na druhou stranu zase proč bych si měla vybírat, jak v supermarketu, když úž jednoho možná mám. =) Teda pokud po tomhle článku neveme nohy na ramena, a nepoutíká seč mu síly budou stačit, až si jej přečte. Ale to zjístím, až si ho přečte.. =) A navíc časy se mění a co bylo bylo... A je jedno co tudíž bylo před dvaceti, třiceti, čtyřiceti lety... Dnes jak se říká "je jiná doba" a tudíž se to bere jinak, ale rozhodně bych určitě nešla nikdy do toho jak většina mladých lidí, žít s někým jen tak "na hromádce". Je sice pravda, že na lásku člověk papír nepotřebuje, ale pak jsou tu děti, které by potenciálně z velké lásky mohli vzniknout, že? =) A ty by v tom neměli mít zmatek... A tudíž by měla mít maminka i tatínek stejné příjmení. =) Toť můj názor.

Každopádně vdávat bych se chtěla, pokud mě někdo chtít bude. Ale doufejme, že ano. =) Nejdříve však až dokončím VOŠ. A poněvadž jsem jí ještě ani nezačala (zápis je teprve v září =D) tak nevím, nevím. Nejméně tři roky to bude trvat, ne-li dýle. =( A pak se uvidí... Optimální by byl nejspíž rok 2014. =)


Razítko

8. srpna 2009 v 21:14 | Maruška =) |  Z deníku pracujícího =)
Světe div se nebo ne... Ale už je tomu tak. V práci jsem se už konečně dočkala svého razítečka se jménem. A tudíž nebudu muset po každé druhé směně vypadat, jako hollywoodská celebrita, která celou noc rozdávala autogramy... =)

To vám bylo rozdat za jednu dvanácti hodinovou směnu tolik podpisů... Leckterá celebrita opravdu by záviděla. =) Na jeden formuláři klidně pět by se jich našlo, někdy i více =). Naštěstí už je na světě, pomocník maličký =). Takové pěkné. Maloučké, oranžové. =)

Rozum nemá v úmyslu dorazit...

8. srpna 2009 v 17:37 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Opět a zase slyším ve svém okolí jednu a tu samou otázku, která je ve vzduchu cca každý duhý měsíc. Jestli náhodou nejsem těhotná? Nevím, ale opravdu nevím kde na to ti dotyční chodí. Je možné že bych třeba mohla být, neb má antikoncepce nevypádá zrovna nejspolehlivější, zvláště když jí pár krát nechám doma či nevemu si ji vůbec =D. Ale i tak zjíšťují, že mám více štěstí než rozumu. Doufejme, že štěstí mě nehodlá opustit, nýbrž rozum nejspíš nemá v úmyslu dorazit. =(

A i kdyby mě během následujících týdnů mělo ohromit nečekaně dvě čárky na testu. Všem říkám, že je to prozatím neplánované! Páč už sama s mým miláčkem to máme naplánované na jindy, že? =D Na jednu stranu by to bylo nádherné pohupovat v kolébce takové malinké stvoření, po čase jej všechno učit, ale zrovna teď? Už jsem celá nervní jak budu za měsíc stíhat školu a práci dohromady a ještě dítě k tomu? Mno, fakticky nejsem Cooperfield, abych tohle všechno stihla bez větší či menší újmy na zdraví. =)


Ach, ty boty =(

6. srpna 2009 v 12:34 | Maruška =) |  Z deníku jedné holky =)
Jo, jj to jsou časy, kdy jsem dennodenně chodívala na podpatcích... Ještě v doby kdy jsem chodila někdy na základku. Žabky jsem měla taky v oblibě. Pak když jsem měla v prváku ten úraz jsem podpatky nějakou delší dobu neobula... =) Taky to tak ještě teď někdy vypadá, jako kdybych na nich stálá poprvé. K žabkám, se přidala tedy obliba balerínek. Jo, módní trend. Ne, nadarmo se říká, že pro krásu se trpí. =( Bohužel. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Když mě asi před 3/4 rokem, začaly pobolívat chodila, moc jsem to mu nevěnovala pozornost. Jen mi to přišlo, jako kdyby se mi měla noha "zbortit". Takové jako kdybych měla chodit celou ploskou nohy... Aspoň tak nějak mi to tenkrát připadalo... Když jsem to někomu, řekla myslel si, že už mi z té zdravky pomalu začíná "hrabat". Pravda je, že nejspíš mé první pocity byly tenkrát pravdivé. Nožky mě občas pobolívají to je fakt, jen jsem už od té doby moc nevnímala. Pravda, v poslední době mě bolí celkem dost často... Většinou si je promasírují, ale moc to zase tak úplně nepomůže. Alespoň malinko to někdy stačí.

Včera, když se mi mamina zaměřila na nohy a na to jak stojím, zjístila fakt, že něco není v pořádku. A to jest,m že nejspíš se mi opravdu bortí klenba. Takže už ve svém debílníčku plánuji volný den, který obětuji sezení v čekárně praktického lékaře. Neb tam je to právě vždy na dlouho, zvláště když důchodce vždy něco bolí, něco píchá.... Mno, hlavně, že v čekárně pokaždé zapomenou, proč tam přišli že? =)

A další fakt je, že na žabky nejspíš nějakou dobu nešáhnu, neb je od minulé týdne nějak pořád postrádám... Prostě jsou fuč... =( Nevím kde se poděly, možná samy odešly někam... =)


Český řidič za volantem

5. srpna 2009 v 22:55 | Maruška =) |  K zamyšení...
Málo kdo nezná situaci na českých silnicích. Češi jsou agresivní za volantem, nesoustředí a pak to tak vypadá. Někdy ještě dramatičněji než v akčních filmech. Hlavní problém ale není jen v tom, že nesundáme nohu z plynu, jak je uherský rok dlouhý. Příčin je hned několik. A ta nejhorší vede, jako vždy. =( Alkohol za volant prostě ne a ne patří. Alespoň tedy ne na české silnice. Jsem pro, neboť jinde, kde je nějaká ta norma desetinky či setinky promile povolena, jsou řidiči vůči sobě ohleduplní a hlavně soustředění po celou dobu jízdy!

Kdyby bylo po mém, tak každému takovému, kterého policie načapá více jak jednou s nějakou tou promili, udělala bych s ním krátký proces. Sebrat řidičák,hned na místě. Auto ˇa´t si dopraví domů jak chce a další možnost na vrácení řidičáku by neměl. Jednou člověk udělat chybu může, a proto se mu má dát šance znovu. Ale dávat druhou šanci po druhé, po třetí? Tak kdepak to ale jsme? V Kocourkově?